To by mě nikdy ani ve snu nenapadlo

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2004
To by mě nikdy ani ve snu nenapadlo
David Balcar

 

Slunce černá, měsíc se zakrvavuje, hvězdy padají, nebe je srolované. Hroutí se základní jistoty světa a týká se to věcí, o kterých by člověka nikdy ani ve snu nenapadlo, že by snad mohly nebýt nebo být jinak. Že by se nemusel střídat den a noc, že by se pomíchaly světové strany, roční období – takové jsou totiž důsledky oblohy bez hvězd, slunce, měsíce a nebe. Co je ještě jisté, když není jisté ani to, že po noci přijde den? Bude nekonečná noc nebo nekončící den? Bude cesta k cíli jen blouděním v kruhu? To je hrozná představa, že by něco nemuselo mít konec. Člověčí nadějí i v těch nejhorších situacích utrpení a strádání bývá fakt, že to bude mít konec, že každá propast má své dno, byť hrozivé. Nemá? V takové nejistotě se snad nedá žít. Totální zkroucení všech opor a zákonitostí, to je k zoufání.
     A zase nejde u čtení Zjevení o předpovědi budoucnosti. Je to slovo pro křesťany v nouzi, pro chvíle, kdy v jejich životě zůstává málo opor. A tak je osvobozující a radostné slyšet od Jana, že se o tom ví, a že je to součástí příběhu, ve kterém je vítězem Beránek a ti, co jsou s ním. I když teď padají hvězdy a Polárku nenajdeš a cesty vedou kdovíkam a o černém se tvrdí, že je to bílé, lež je pravdou a zdá se, že hůř už být nemůže a ono stále je.
     Je osvobozující a radostné slyšet to od Jana, když se nám hroutí náš osobní svět. Když se hroutí jistoty, o kterých by nás nikdy ani ve snu nenapadlo, že by snad mohly nebýt nebo být jinak. Že máma s tátou spolu nemluví a už ani nebydlí, že nefunguje kus mého těla, že nám voda odplavila dům, že mne po letech lásky nechala holka, že mě vyhodili ze školy, že mi zemřel můj nejbližší.... O tom jsem přece zatím jen četl, viděl ve filmech, to by mne nikdy nenapadlo..., to je propast, která nemá dno...., v tom snad ani nelze být.
     To, co by tě nikdy ani ve snu napadlo, Jan ve snu viděl. A napadlo ho to říct dalším, aby jim tím vzkázal: Neboj se, můžeš být, i když se děje něco hrozného, co by tě nikdy ani ve snu nenapadlo. Neboj se, protože jsi i s tím vším součástí příběhu, ve kterém vítězí Beránek a ti, co jsou s ním. Neboj se, i když to ostatní vzdávají, ty to uneseš, dokážeš v tom být, dostaneš k tomu sílu.

 

A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě.
Zjevení 6,12 - 14
Biblický odkaz: 
Zjevení 6,12–14
Autor: 
Balcar, David
Rok vzniku: 
2004