Jen si tak zpívat

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2004
 
10A řekl mi: „Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko.
11Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.
12Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.
13Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.
14Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.
15Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.
16Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“
17A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
Zjevení  22
Končí zase jeden ročník Bratrstva a s ním i naše notování v tom
zpěvu o naději neboli v knize Zjevení. A teď tedy co s tou písničkou?
Není a nemá to být jen náš osobní poklad nebo skrytý
trumf, s kterým se vytasíme, až přijde jeho čas. Nepatří do sejfu,
ani do sejfu našeho srdce. Leda by bylo maximálně přístupné.
Má znít – otevřeně, zjevně, veřejně, aby si ji mohl každý poslechnout.
Její chvíle je právě nyní – v situaci, která vůbec není
jasná, kdy se všechno mele, kdy člověk a společenství musí
odolávat nejrůznějším tlakům, kdy mohou mnozí nabýt dojmu,
že vítězství zla je totální a Bůh se vytratil; zkrátka v situaci, kdy
je těžké se orientovat.
Dobře, ale jakou roli má v té situaci vlastně hrát? Čemu má
sloužit? Po napomenutí, aby z ní člověk neudělal jenom tajemství
pro zasvěcené, jehož čas teprve přijde, následuje jedna
z nejzvláštnějších strof téhle písničky: „Kdo křivdí, ať křivdí dál,
kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně (v překladu kralickém: kdo
smrdí, smrď ještě) – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý,
kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.“ Znamená to snad, že se nemá
nic měnit? Je to výzva ke smíření s daným stavem? Konec
světa je blízko, tak si už nehoňte triko?
Rozumím tomu jinak – snad jako povzbuzení k důvěře, že slovo
uvedené ve známost je dostatečné. Stačí, abychom je prostě
nechali působit. Vykoná to, co je třeba. Bůh jedná skrze toto
slovo, které odhaluje pravdu a jeho vůlí je právě ta dobrovolnost,
kterou moc slova člověku ponechává.
My míváme tendenci užít je jako ospravedlnění pro nějaký
další nátlak – ať už pro použití vnější síly (posvěcení autority),
kterou chceme pravdu prosadit, nebo alespoň pro psychický
nátlak (např. pro strašení Božím soudem). Slovo a jeho moc
se nám zdají slabé a neúčinné. Ale Bůh jako by nás vybízel:
Prostě si jen tak zpívej, svobodně, veřejně, s důvěrou. Nech
mé slovo otevřeně znít, uveď je ve známost. To stačí. Důvěřuj,
že tak se bude moje vůle dít. Tahle písnička nemá být využita
k jinému účelu, dokonce ani ke zdánlivě bohulibé nápravě světa.
Nechtěj ji prosadit jinou silou, než tou, kterou ona sama má. Ta
svoboda, kterou poskytuje, je mojí vůlí.
Bůh nenutí, neobrací člověka proti jeho vůli, nechává ho jít
jeho cestou. V tom probíhá už nyní soud. Jde o to, aby pravda
byla zřejmá, o nic víc. Jinak než dobrovolně ji přijmout nelze.
Žádný jiný větší nátlak nebude. V této dobrovolnosti se vyvrbí,
kdo je kdo. A rozdíl mezi dobrým a zlým je a vyjeví se. Tím si
buďte jisti. O to se nemusíte bát a není také na vás, abyste ho
prosadili. Nemusí mít hned podobu ohnivého jezera. Ačkoli i to
ve Zjevení najdeme, nakonec prostě čteme: každý, kdo si libuje
ve lži, zůstane venku – ke stromu života a do bran města nebude
mít přístup. A co je horší než zjistit, že jsem se s životem,
hodným toho jména, definitivně minul. To si na to nebe na zemi
radši počkám a budu si přitom s Janem zpívat „Kum - ba - yah“. •
Biblický odkaz: 
Zjevení 22:10-17
Autor: 
Šorm, Zdeněk
Rok vzniku: 
2004