Talár (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2005
JAK SE ŠIJE TALÁR
rozhovor s Noemi Batlovou
Marie Medková
 
Noemi Batlová žije v Olomouci a od roku
1999 šije taláry pro faráře a farářky
Českobratrské církve evangelické.
Jak jste se dostala k šití talárů? Je šití
vaše profese nebo koníček?
Před několika lety jsem hledala práci,
kterou bych mohla dělat doma a naskytlo
se toto. Šiju od svých třinácti let
a studovala jsem obor oděvnictví na
dnešní Technické univerzitě v Liberci.
A baví mě to.
Pracujete i jinde?
Pracuji jako restaurátorka textilu pro
jedno muzeum.
Kdy jste taláry začala šít?
Před šesti lety.
Nebála jste se? Taláry vás určitě na
škole šít neučili.
Když jsem nastupovala, byla jsem
upozorněna, že faráři jsou vždycky
nespokojení. Ale tak to není.
Jak dlouho trvá ušít jeden kus?
To je různé. Ze začátku mi to trvalo
asi dvacet pět hodin práce, dneska se
blížím k dvaceti. Celý proces ale trvá
přibližně čtrnáct dní. Patří k tomu
i zkoušky.
Takže se šije na míru?
Ano. Většinou dostanu telefonicky míry,
a pak následuje zkouška.
Dojíždíte za faráři nebo faráři za vámi?
Pro Čechy bývá zkouška v Praze, Moraváci
jezdí do Olomouce.
Je více střihů nebo jen jeden?
Existuje předpis, jak má talár vypadat.
Jaký byl nejkurióznější požadavek na
úpravu?
Nejde si moc vymýšlet. Občas chce někdo
místo límečku stojáček. U ženského
taláru lze použít skládání místo řasení.
Jaké materiály se používají? Kolik
metrů látky je třeba?
Používám tesil. To je směs vlny
a polyesteru. Dřív jsem používala látku
z Textilany Liberec, která byla velice
kvalitní. Teď nakupuji u Lanatexu
Ivančice, ale nabízené látky nejsou
dokonale černé. Na jeden kus spotřebuji
čtyři metry látky a ještě kousek sametu
na límec.
Je na našem trhu možnost dostat lepší
materiál?
Je, ale stojí víc peněz. V současnosti
jednám o tom, aby se více investovalo
do materiálu. Lepší materiál samozřejmě
i víc vydrží.
Jaká je „trvanlivost“ taláru?
Dříve se šily taláry z materiálů, které
naše církev dostala darem od německých
církví. Dnes už tyto možnosti nejsou
a dovozové látky jsou velmi drahé.
Trvanlivost dnešních talárů je menší.
Faráři mají každých deset let nárok na
nový.
A kupuje si je sám?
Ne, taláry platí církev.
Jak je to s bílými taláry? Také je šijete?
Ano, občas. Bílé taláry nosí hlavně
faráři Ochranovského seniorátu. Celá
církev se řídí ustanovením synodu: když
staršovstvo daného sboru odsouhlasí
faráři bílý talár, synodní rada mu ho
zaplatí.
Kolik to stojí?
Materiál i šití dohromady stojí 5 250,-
Kč .
Proč je tak drahý?
Nezdá se mi drahý. Dříve se šily taláry
v luxusním salónu Adam v Praze, a to
stálo mnohem víc.
Šije se ještě farářský baret?
Ano. Šije se v modiství (firma vyrábějící
klobouky, pozn.red.) v Olomouci, kam
dodám materiál: tesil a samet. Barety
se dnes už moc nepoužívají, ale k taláru
patří.
Na kolik se talár pere?
Nepere se. Může se čistit mokrým
kartáčem, ale jinak se nosí do čistírny.
To je tak choulostivý?
Do čistírny musí kvůli límci. Tesil samotný
je odolný a nemačkavý materiál.
Jaký je současný trend?
Faráři si přejí lehké a vzdušné taláry, aby
byly pohodlné i v létě.
Chystáte nějaké změny?
Jak jsem už říkala, pouze materiálové.
A přivítám každý nový nápad.
 
TALÁR A TABULKY
prof. Emanuel Chmelík
První použití černého taláru a bílých tabulek se datuje do druhé poloviny roku
1536. V té době byl Jan Kalvín na cestě do Štrasburku a v Ženevě chtěl přenocovat.
Byl ale požádán místními reformátory, aby zůstal a pomáhal jim prosadit
Boží slovo ve městě. Nechal se přemluvit a se zápalem sobě vlastním se pustil do
práce.
Ve dne v noci přemýšlel, psal, kázal, navštěvoval ovečky. Kvůli svému zápalu pro
Boží věc zcela zapomínal na věci vezdejší. Málo jedl a jeho šat byl značně vetchý
a otrhaný. Několikrát se mu stalo, že ho strážník sebral na ulici pro potulku nebo
jako nebezpečného buřiče z venkova, když lál lidem na tržišti. Celá věc vyvrcholila,
když nepoučení strážci chrámových dveří odmítli otrhaného kazatele vpustit
do chrámu v čas bohoslužeb. Farníci museli čekat hodinu a půl, než se Kalvínovi
podařilo sehnat tři důvěryhodné svědky, kteří potvrdili jeho totožnost. Poslušné
ovečky sboru si poté dodaly odvahy a vzbouřily se. Kalvín o sebe musí víc dbát.
Na ušmudlaný kabát a roztřepené nohavice se už dívat nebudou! Bratrské domluvy
ale nepomohly. Farníci se tedy obrátili se svou žádostí na vůdce reformátorů,
Farela. Ten svolal učenou disputaci. Tím ale Kalvínovi pouze nahrál na smeč.
V právech cvičený Jan lehce uhájil svou pozici. Láska k Bohu je mu přednější než
jídlo a šat. Nechť si farníci přečtou Matouše 6, 25-34. A Ježíšův příkaz služby druhým
mu zakazuje vzít si hospodyni. Musí jim snad připomínat, kde všude najdou
dvojpřikázání lásky? Farníci odcházeli nespokojeni, ale udoláni. Impulzivní mladý
kazatel a jeho věc slavili další vítězství.
Neradoval se však dlouho. Jednoho dne tento zapálený, leč otrhaný a pohublý muž
vlivem slabosti a ospalosti spadl z kazatelny a ohrozil tak důstojný průběh bohoslužeb.
Tehdy byli pobouřeni i radní Ženevy. Dali Kalvínovi na vybranou: buď bude
nosit na bohoslužby slušný oděv, nebo se ožení a manželka se o něj postará. Jan
Kalvín v rozhořčení neztratil smysl pro humor. V další neděli se oděl do soudcovského
taláru, jediné památce na právnickou minulost. Na krk zavěsil dvě háčkované
dečky od sestry jako znamení Starého a Nového zákona. Upamatoval tak radní,
že ve věcech duchovních je soudcem kazatel, nikoli starší města.
čerpáno z historicko-sociologické studie Mýty kolem švýcarského reformátora
Jana Kalvína (Chmelík E., Bohnice 1990)
 
BYL JEDNOU JEDEN TALÁR...
Marta Sedláčková
Ať si to připouštíme,nebo ne, vnímáme
svět okolo nás především zrakem a přijímáme
tak veliké množství informací. Takovou
mimoslovní informací jsou i liturgické
oděvy. Jejich základním významem
je oddělení ke službě – a nepochopte mě
špatně – nejde o nějaké vyvyšování faráře
nad ty, kdo sedí v lavicích. Ten, kdo nosí
talár (nebo jiný liturgický oděv), je ve
službě – a když káže a vysluhuje svátosti,
není to proto, že si to sám vymyslel. Nevystupuje
sám za sebe, nýbrž je tu proto,
aby druhým dosvědčil evangelium. Evangelium,
o které zápasí, o kterém možná
pochybuje, ale které přesto platí nezávisle
na něm či na ní. A tak mám dojem, že
liturgický oděv může pomáhat od pýchy
a samolibosti a zároveň v pochybnostech
odkazovat k nepochybnému.
A kde se vzal černý talár, když na nejstarších
mozaikách a freskách vidíme bílá
roucha těch, kdo předsedají bohoslužbě?
Když jsem byla malá a viděla jsem obrazy
reformátorů v oblečení, které se tolik podobalo
taláru našeho pana faráře, představovala
jsem si, jak za nějaké to staletí
budou chodit faráři na bohoslužby v kvádru
s kravatou – a lidé pod kazatelnou
budou sedět už v docela jiném, moderním
oblečení.
Co se týká vlastního původu liturgického
oblečení, nebyla moje představa scestná.
Ať talár nebo alba se štolou byly v jisté době
oblečením, které nikomu nepřipadalo
staré nebo výstřední, ale nosilo se běžně.
Černé taláry se objevily s reformací – reformovaná
církev odmítla veškeré liturgické
oděvy a používala běžný stavovský
oděv kněží a učenců také pro bohoslužby.
Luteráni liturgická roucha podrželi, jen
kázání se dělo v oděvu příslušného stavu
(profesor, mnich, kněz).
Jednotu do liturgických oděvů protestantských
církví zavedl roku 1811 pruský
panovník Fridrich Wilhelm III., který černý
talár (znak akademického vzdělání)
nakázal nosit nejen farářům, ale také
soudcům a rabínům. Takže spíše než liturgickým
rouchem byl talár odznakem
státního úředníka. Černá barva ovšem
odpovídala dobovému vkusu, a tak se
pruský talár rozšířil do širší oblasti.
Liturgické oděvy vznikají z obyčejného
oblečení, v určité době se stávají „nemoderními”
a nesrozumitelnými a v té chvíli
potřebují být zdůvodněny a jejich podoba
vysvětlena. Schválně, co znamenají
tabulky? Dvě desky desatera? Zákon a milost?
Nebo je to pozůstatek límce, který
měl prostě zabránit ušpinění černého
oděvu od bílého pudru z paruky? Nejspíše
to poslední. Ale mohli jsme se setkat
i s výkladem, že tabulky jsou odznak ordinace
(tak jak v jiných církvích štola).
Není nic špatného na tom, že se význam
liturgického oděvu vysvětluje nebo mění.
V dnešní době talár neukazuje posluchači,
že se setkává s vysokoškolsky vzdělaným
člověkem nebo státním úředníkem. Talár
je dnes především věcí identity: „My evangelíci
máme faráře v černém s tabulkami.”
Nevím, zda je dobré budovat svou identitu
právě na rozdílnosti bohoslužebných
rouch. V každém případě je dobré vědět,
na čem lpím a jaký to (ne)mělo význam.
Poslední usnesení synodu, které se vyjadřovalo
k bohoslužebným oděvům, posunulo
význam taláru jako odznak toho, kdo
bohoslužbě s pověřením sboru předsedá.
Nošení taláru s tabulkami se tedy neváže
na ordinaci ani na universitní vzdělání.
K usnesení připojený dokument zároveň
otevírá cestu k přemýšlení o tom, zda
naše liturgické roucho ještě „mluví”.
Jak vyjádříme tím, co je vidět, že bohoslužby
opravdu slavíme a nejen trpně
konáme?
 
FARÁŘŮV PRACOVNÍ PLÁŠŤ
Jsem ráda, že náš farář nosí talár. Proč? Uffa Horrnová
1) Protože poznám,
co se bude dít.
Když mě rodiče
ráno dovedou do
kostela, obvykle
se probudím až
v místnosti plné
lidí. Když je farář
v taláru, vím, že je
neděle ráno.
2) Protože je najedou
jiný než ostatní.
ddělený a důležitý.
Neupozorňuje sám na
sebe, ale na své sdělení.
Nikdo ze strašovstva
se s ním v tu
chvíli nepře o režii
nedělní školy.
3) Protože budí „bázeň“. Aspoň tak to
slovo chápu. Ostýchám se na něj mluvit,
když má své poslání, když je ve spojení
s Bohem.
4) Protože zapomenu na jeho osobu. Že
se pohádal s tátou kvůli trávníku před
kostelem. Že mládeži nedovolil přetahovat
přes půlnoc a nikdy nám nedává
pozvánky ze seniorátu. Taky mě nezajímá,
jestli si oblékl ty příšerné džíny
nebo oblek jako do tanečních.
Zdá se mi ale, že farářům talár nevyhovuje.
Na to, že je to jejich „pracovní
plášť“, nemá dost kapes. Myslím, že by
měl mít několik kapes – asi ve výši pasu
– na kázání, tužku a brýle. Dole v taláru
by mohly být kapsičky na Evangelický
zpěvník a Dodatek, taky na Svíták a malou
Bibli.
Autor: 
Batlova, Noemi
Autor: 
Chmelík, Emanuel
Autor: 
Sedláčková, Marta
Autor: 
Horrnová, Uffa
Rok vzniku: 
2005