Lehkomyslnost (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2003

 

Co o tom

čteme v Bibli

Aleš Mostecký
 

S lehkým srdcem (i myslí) slíbil Lában Jákobovi mzdu. Všechno skvrnité a strakaté z mláďat. Proč by ne, když nechá Jákoba pást jen jednobarevné ovce a kozy? Není tu nic strakatého či pruhovaného. Dnes ne, ale za šest let? Kdo ví, co bude. Dnes se lehko slibuje.

     Lehce odevzdal Juda prostitutce (nevěda, že je to jeho snacha Támar) do zástavy odznaky svého postavení jako závdavek platby za její služby. Zítra jí sem pošle smluvené kůzle. A co když tu zítra ta žena nebude? Ale, co by nebyla!

     Do třetice: „Vydáš-li do ruky Amónovce, ten kdo mi vyjde naproti z mého domu, bude patřit Hospodinu, obětuji ho v zápalnou oběť.“ Poznáváte? Jiftách. Koho tak lehkomyslně zaslíbil, teď není důležité. Jde o vítězství – těch obětí na naší straně bude víc. Tak po boji přibude ještě jedna. Hle, vyjde mu naproti s tancem jeho jediné dítě, jediná dcera! Proč jen se tak lehce slibuje a nemyslí se na budoucnost?

     To jeden na budoucnost myslel. Když se mu bohatě urodilo, postavil si větší stodoly, do nich vše uložil. „A teď je budoucnost jistá,“ řekl si. „Na roky dopředu je vystaráno, co se mi tak může stát?“ Třeba že nebude už ani zítra, natož další roky. Jde i o to, jak se na budoucnost myslí.

 

Chvála lehkomyslnosti

Marie Medková
 

Ukradli mi kolo, protože jsem ho lehkomyslně zanechala na kraji, místo abych ho zavezla do středu trojúhelníku zaparkovaných kol. Jaká začátečnická chyba u ostřílené uppsalské studentky. Ne že by snad nebylo zamčené, to by byla nezodpovědnost, ba bláznovství. Ale psychologicky vzato: vyzývalo ke krádeži. Opustila jsem ho s lehkou myslí, důvěřivě. Při pohledu na prázdné místo jsem nemohla pochopit, že mé, ne jiné kolo, nadobro zmizelo. Věřila jsem, že právě mé kolo přece nikdo neukradne. Staré, s mizernými brzdami, uříznutým zadním světlem. Spolehla jsem se na to tak, že jsem ho nechala „na ráně”.

     Lehkomyslnost někdy vyplývá z nepřemýšlení o věcech, častěji však ze spolehnutí se. Ze spolehnutí se, že všechno zvládnu, že ten provaz vydrží, že druzí pomohou, že mě Bůh opatruje. Často se vyplácí, proto jí mnozí z nás přímo oplýváme. Když to nevyjde, vyčítáme si, že jsme byli lehkovážní, nezodpovědní, neopatrní. Nebo to jiný obstará za nás. Proč ale? Jakto, že najednou se z lehkomyslnosti, nad kterou se shovívavě a spiklenecky usmějeme, stane něco negativního? Není to ta stejná lehkomyslnost, i když její výsledky jsou náhle tristní?

     Pro jasnost pojmu by bylo lepší, kdyby se lehkomyslnost říkalo tomu, co nepůsobí pohromy, a třeba lehkovážnost tomu, co je působí. To bychom ale museli předem vědět, co se stane. Něco se může stát. Jak praví maminky: Nemusíš lézt po skalách, umřít lze i na ulici.

     Nevíme, co se může stát. Nezávisí to na nás a nemůžeme se vyhnout spoustě nepříjemností, jež s životem přicházejí. Můžeme se zavřít do domu a nevycházet ze strachu před auty, padajícími cihlami, cholerou či rakovinou. Můžeme vše, co přichází, brát s lehkou myslí, se spolehnutím se. Důvěrou hodně přijímáme i dáváme. Spolehněme se tedy. Zbývá už jen maličkost, která závisí jen na nás: Na koho?

 

Lehkovážná bezstarostnost

Filip Dušek
 

Ve slovníku k heslu lehkomyslnost najdeme synonyma nerozvážnost, lehkovážnost, bezstarostnost a příklad lehkovážného mládí. No, to jsme to my mladí pěkně dopracovali, když v očích moudrých starců jsme lehkomyslní. A tak jim dejme šanci a dokažme, co vše umíme lehkovážně dělat: lehkomyslně se vyfláknout na školu a zadané úkoly – vždyť nás tam stejně posílají oni; s lehkou myslí se spontánně bavit do hlubokých ranních hodin a vykašlat se na následky pro naše zdraví i obecné blaho; nerozvážně se pouštět do dobrodružných výprav za poznáním a za adrenalinovými sporty; bezstarostně umět říkat ANO i NE na požadavky druhých podle svých potřeb. Jak je to snadné, skoro tak jako žít. Výčet je to nedokonalý, ale přiznejme si, není ten život bez starostí přece jen krásný? Kdo by se měl trápit tím, co přijde zítra. Vždyť následky bývají mnohdy drtivé.

     A ejhle, Ježíš říká taky něco o netrápení se zítřkem. Takže nás i Bůh nabádá k nerozvážnosti? A tu pozor! Jediný případ, kdy nemáme právo být lehkovážní, je případ naprosto bezstarostného se spolehnutí na Hospodina. Ano, buďme bezstarostní, ale pouze při životě v Kristu. Jenom tak můžeme být i za bezstarostný život plný nerozvážných průserů komu vděční a mít naději.

 

Lehkomyslnost

Co berete na lehkou váhu?
   

Homer Simpson

pracovník jaderné elektrárny
 

Svoji těžkou váhu, výhrůžky hypotečního agenta, přehřátí reaktoru v naší továrně (to byste nevěřili, jakej srandovní šrumec kolem toho lidi nadělaj) ...  a pak taky dobrovolný brigády v našem kostele.
 

Jan Blažek

armádní kaplan, 43 let
 

Většinou svou životosprávu. Někdy také rád zdravě riskuji. Adrenalinové sporty však nemám rád.
 

Marcela Švejnohová

redaktorka českého rozhlasu, 25 let
 

Svoji váhu.
 

Daniel Dušek

veterinář a varhaník, 34 let
 

Záleží na žebříčku hodnot. Na lehkou váhu beru to, co mě nebaví a nezajímá, selektivně vytěsňuji. Častěji ale beru na „těžkou váhu“ mnoho věcí, které za to nestojí.
 

Hanka Šormová

programový sekretář YMCA Praha, 47 let
 

Není lehké brát něco na lehkou váhu, protože i to, co já považuju za nepodstatné, je pro někoho tak důležité, že mu to uzavírá cestu k věcem podstatným. A tak alespoň sám sebe by měl brát člověk s nadhledem...
 

Antonín Plachý

ředitel azylového domu, 46 let
 

Někdy, když lidé kolem mne hovoří o svých problémech, mám tendenci si v duchu říkat: „Co ty tvoje problémy, ale ty moje!“ Nic nemáme brát na lehkou váhu, snad bychom si měli jen zachovávat střízlivý a nezavádějící nadhled.
 

Miki Erdinger

student ETF a FF - sociální práce, 23 let
 

Rád bych byl, kdyby odpověď zněla „NIC“, ale tak to není. Je toho asi spousta, ale snad to nejsou důležitá rozhodnutí. A lze vůbec brát vše vážně? Asi jistá lehkovážnost je pro život nutná, jinak bychom se z toho zbláznili.
 

Dobromila Krupová

vedoucí peč. služby Diakonie ČCE, 51 let
 

Snažím se přecházet pomluvy (vůči jiným i sobě). Někdy věci, které se později ukáží jako hodně závažné.
 

Filip Keller

tajemník - farář mládeže, 30 let
 

Někdy život, zdraví, svěřené hřivny (tj. co je mi dáno, abych uváženě užíval a zhodnocoval), nejapné poznámky, křik choleriků, Nemocnici na kraji města, ješitnost...
 

Marie Medková

studentka teologie, 20 let
 

Většinou starostlivost rodičů a kamarádů... Pokaždé „zlehčuju“ něco jiného a myslím, že je to tak správně. Závažnost události nebo třeba zákazu se může měnit podle okolností a my tomu přizpůsobujeme své chování.
 

Hana Ryšavá

varhanice, 30 let
 

Nevím, tuším ale, že to moc neumím.
 

Darja Kocábová

klinická psycholožka, 72 let
 

Snažím se brát na lehkou váhu třeba pomluvy a závist, ale jde to těžce. Těžkomyslnost ovšem jako protiklad také není žádoucí. Lehkomyslnost je neodpovědnost, ale nebrat sebe sama smrtelně vážně a odlehčit vztah k prohřeškům druhých prospěje.
 

Antoinette Steiner

farářka ve Švýcarsku, 30 let
 

Mohla bych říct, že pro mne nejsou příliš důležité materiální otázky, ale není to úplně čestné, protože mi v životě nic z toho nikdy nechybělo. Je to tedy falešné. Nebo otázka vzhledu..., ale také to asi není úplně pravda. Všechno má svoji důležitost. Ale je třeba vědět, jakou.
 

Renata Bělunková

moderátorka a redaktorka rádia Proglas, 27 let
 

Tak třeba vrásky od smíchu, jizvy na kolenou z dětských let a přelétavou náladu mých přátel. Už vím, že nelze brát všechno vážně, jinak se můžete snadno sesypat z úplných maličkostí a hloupostí.

 

Ve výtvarném umění

Ondřej Macek
 

Lehkomyslnost. Na první pohled není úplně jednoznačné, že patří mezi neřesti. M. B. Braun (a jeho pomocníci) se nejspíš vzdal všech atributů a předmětových nápovědí a vyjádřil ji pouze pomocí spíš přihlouplé usměvavosti a tanečního pohybu. (Na druhou stranu, kdo by se s ní zas nechtěl rozběhnout a víc než uvolněně se zasmát.)

     Braunova socha Lehkomyslnosti (podobně jako další) má uraženou pravici. V té mohla držet například kytici, ptáčka na vějičce. Jinak mívá Lehkomyslnost ve vlasech větrník či stojí na rozsypaných růžích.

 

Žiješ bezstarostně? Lehkomyslnost mládí?

Anketa
 

Žiješ bezstarostně?

 

Jak projevuješ svoje lehkomyslné mládí?

 

• Nijak, mládí už tu bylo. (student, 25)
• Lehkomyslně se chovám ke svému tělu a svému zdraví a s určitou lehkomyslností taky ke studiu. (studentka 23)
• Nedělám si starosti s domácností, neberu moc vážně školu. (studentka, 15)
• Můžu se třeba opít a není to až takový trapas a hlavně to nikomu tak neublíží. (studentka, 18)
• Dělám různé blbosti. (studentka, 18)
• Nejsem lehkomyslná. (studentka, 15)
• Nemám rád povinnosti, si dělám, co chci. (student, 16)
• Asi nejsem tak zodpovědný (k sobě a k druhým), jak bych měl být. (student, 17)
• Chovám se jako děcko. (školák, 14)
• To mně zní negativně. Nebrat nic vážně, být povrchní. Všechno nějak dopadne, nezodpovědný přístup. (švéd. student teologie, 21)
• Neposlouchám, co mi druzí říkají, a dělám věci na truc. (švédský strojní inženýr, 62)
• Být pozitivní a bavit se. (švédská studenka, 26)

• Ne, to by asi nebyl život. (student, 25)
• Žiju se starostma, čili nežiju bezstarostně, i když zatím nemusím řešit problémy uživení rodiny a jiné veselé věci. (studentka, 23)
• Ne. I když se říká „bezstarostné dětství”, dělala jsem si tak v 7 letech mnohem víc starostí. (studentka, 18)
• Ne, ale moje starosti jsou spíš malé. (studentka, 18)
• Subjektivně: NE, objektivně: ANO. (student, 16)
• Určitě ne, ale rád bych bezstarostně žil. (student, 17)
• Nežiju. Vždycky člověk najde něco, co mu dělá starosti. Ježíš říká, abychom se nestarali o zítřek, ale pro mě je těžké důvěřovat, úplně se spolehnout na jeho slovo. Přesto je mou touhou spolehnout se plně a slepě a všechno Mu přenechat. (švéd. student teologie, 21)
• Absolutně. (švédský strojní inženýr, 62)
• Co je starost? Že člověk neví, co si má vzít na sebe, nebo spíš, že člověk nad věcmi přemýšlí? Nevím, jak mám odpovědět. (švédská studentka pedagogiky, 26)
• Nevím, moc o tom nepřemýšlím. (středoškolák, 17)