Do kostela to stačí (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2004
Do kostela
to stačí
Barbora Veselá
Kostely byly přebohaté. Vznosné klenby, těžké textilie,
obrazy v drahých rámech, zlacené sochy, monstrance,
baldachýny, bohaté oltáře, vůně svící, barevné odlesky vitráží,
ornamenty... vší tou nádherou, přepychem a uměním
byl oslavován Bůh. Jen tím nejlepším, tím nejkrásnějším
od nás, od lidí.
Avšak čeho je moc, toho je příliš. Protestanti na to nahlíželi
jinak. Unaveni předmětnou bohatostí, která časem
stále víc vystavovala na odiv dovednost lidských rukou
a hlasitě volala, co všechno lidé dokáží svému Bohu vyrobit,
koupit a zaplatit, vyhlásili krásu střídmosti. V bílých,
čistých kostelích a modlitebnách odpočíval jejich zrak a oni
se tak mohli soustředit na svou cestu k Bohu skrze slovo,
hudbu a zpěv.
Oslavování a velebení Boha hudbou a zpěvem ve svých
střízlivých modlitebnách dokázali rozvinout do pěkné košatosti
a pestrosti a my dodnes z této tradice čerpáme. Zpíváme,
hrajeme a posloucháme Slovo. Na kázání jsme velmi
nároční. S oblibou posloucháme vyhlášené kazatele a kvůli
nim navštěvujeme sousední sbory. A zpíváme. Zpěvník
máme obsáhlý a přibyly i dodatky. Velmi nám záleží také
na nadaných varhanících. Leckde je možno uslyšet mnohé
jiné hudební produkce i pěvecké sbory máme.
To, co v kostele posloucháme, je pro nás velmi důležité,
ale co s tím, co v kostele vidíme? Jaké je to místo, kde každou
neděli před Boha předstupujeme?
Radikální rozhodnutí našich protestantských předků bylo
ryzí a přesvědčivé: na nádheře místa nezáleží, k sejitím
nad Slovem poslouží světnice, stodola i palouček. Jistě
tenkrát neměli na mysli nezájem o bohoslužebné prostředí.
Bylo prosté proto, že tomu tak chtěli. Zůstal takto zřetelný
postoj i nám? Víme, proč to v našem kostele právě takhle
vypadá? Kostel je veřejný a každý nový návštěvník je vítán.
Jak na něj zapůsobí interiér místa, na který my jsme zvyklí
a už o něm ani nepřemýšlíme? Co o nás vypovídá? Jak
se v něm sami cítíme? Nebo je to lhostejné? A je to vůbec
důležité?
Jsme stvoření obdařená smysly. Pět nám jich pomáhá
poznávat svět, žít, neublížit si, bavit se, radovat se i bát.
 
Co k tomu Bible?
Pavel Pokorný
Lid staré smlouvy, Izrael, věnoval
chrámu (a ještě předtím stánku
úmluvy) a jeho vybavení značnou
pozornost. Hospodin sám ústy
Mojžíše přikázal vše zhotovit z vzácných
materiálů na vysoké řemeslné
a umělecké úrovni (popsáno třeba
v Ex 25 – 27). Jeruzalémský chrám
byl krásný a jeho zničení je důvodem
k pláči (Pl 2,15).
Centrální místo chrámu, jeho
krása a dokonalost jsou odkazem
k místu, které uprostřed Božího
lidu zaujímá Hospodin sám. Proroci
nekritizují nádheru chrámu, nýbrž
záměnu chrámu za Boha – k čemuž
dochází, když lid Boží přestává naslouchat
Božímu Slovu a spoléhá
na pouhou existenci chrámu a jeho
kultický provoz (Jr 7,1-11).
Ježíš navazuje na proroky. Putuje
ze vzdálené Galileje do chrámu,
aby zde slavil svátky. Vyhání penězoměnce
a prodavače obětního
zvířectva z chrámového nádvoří
(L 19,45-46), protože sloužili
snadnému a hladkému kultickému
chodu, který člověka od setkání
s živým Bohem spíše vzdaluje. Ježíš
předjímá zkázu chrámu římskými
vojsky (L 21,5) a nad městem
pláče (L 19,41-44).
Bible se brání pohanskému
zbožštění chrámu. Bůh na něj
není vázán (Sk 7,48), jeho sídlem
je celé nebe i země. Chrámem
(příbytkem, svatyní) Božího Ducha
je člověk (1 K 3,16-17). Bible
zároveň lid Boží vybízí, aby si toto
vše o Bohu a člověku připomínal
společně (Žd 10,25). A když už
tak nevšední a krásné věci máme
slýchat na společných shromážděních
v nějakém baráku (kostele či
modlitebně), pak ať je to prostor
nevšední a krásný.
 
Jsi přece krásný...
Pavel Prejda
Do kostela to stačí
Hospodine,
svatý a dobrý Bože,
Kráso našeho života!
Odpusť upjatost našich myslí.
Domníváme se, že slova o Tobě všechno vypoví.
Musíš se nám smát.
Odpusť strohost našich modliteben.
Myslíme si, že prázdné zdi, staré židle a vybledlé
záclony nás Tobě přiblíží.
Vymlouváme se na prostotu a jednoduchost naší
tradice.
Svou pozornost prý tak upínáme jen na Tebe
a nechceme se rozptylovat.
Odpusť neútulnost našich kostelů.
Zašlé omítky, roztřepené ubrusy a léta neleštěné
dlaždice
vypovídají spíše o nás, než o Tobě.
A mnohdy přitom stačí jen málo
a chrám Páně se stane domovem též člověku.
Odpusť syrovost našich far.
Svých domů si hledíme více, než místa, kde
se setkáváme s Tebou.
Špinavé záchody, zaprášená okna, skladiště
v kanceláři.
Jsme příliš zaměstnáni starostmi o Tvou církev,
než abychom se právě tímhle zdržovali.
Odpusť
všechnu ponurost, nevlídnost, kýčovitost, lacinou
všednost.
Ty šedivé okamžiky
kdy na Tobě chceme za každou cenu šetřit.
Bože,
Jsi přece krásný
a v kráse promlouváš.
Nebo ne?
Biblický odkaz: 
Exodus 25 - 27
Biblický odkaz: 
Pláč 2:15
Biblický odkaz: 
Jeremjáš 7:1-11
Biblický odkaz: 
Lukáš 19:45-46
Biblický odkaz: 
Lukáš 21:5
Biblický odkaz: 
Lukáš 19:41-44
Biblický odkaz: 
Skutky 7:48
Biblický odkaz: 
1 Korintským 3:16-17
Biblický odkaz: 
Židům 10:25
Autor: 
Veselá, Barbora
Autor: 
Prejda, Pavel
Autor: 
Pokorný, Pavel
Rok vzniku: 
2004