ŠALOMOUNOVA MOUDROST A SLÁVA

Verze pro tiskPDF verze
Původ materiálu: 
Keřkovský Jan
Biblický oddíl: 
1 Královská 2,1–4
Biblický oddíl: 
1 Královská 3,1–28
Biblický oddíl: 
1 Královská 10,1–29
Pořadí v lekci: 
13
VSTUPNÍ VERŠ
Ž 72,1 – 2 Žalmy 72:1  Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
2  aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
 
LITURGICKÉ ČTENÍ
1Kr 2,1-4
 
KATECHETICKÉ POZNÁMKY
1. klíčové pojmy, dobové a textové souvislosti:
    - Šalomoun, syn a následník Davidův (v polovině 10.stol. před Kr.). Biblické podání ho spojuje s mudroslovnou tradicí a s výukou moudrosti. Nevíme přesně, kdy a v jak velkém rozsahu se uskutečňovala pravidelná výuka mudrosloví. V době předexilní prorok Jeremiáš zná funkci učitele moudrosti (Jr 18,18). Biblická tradice připisuje Šalomounovi mnoho spisů, ač on sám autorem není (Přísloví, Kazatel, Píseň písní, několik žalmů v Bibli a také díla nekanonická). Šalomoun proměnil davidovské království v naprostou jedinovládu. Zvláštní je také to, že během jeho vlády nebylo slyšet prorocké slovo. Stavbou chrámu, ač text mu přiznává, že ji podnikl v souladu s Boží vůlí (2S 7,11; 1Kr 6,11-13), dovršil svou centralizaci moci politické i náboženské. K chrámu připojil svůj palác (1Kr 7,1-12) – trůn i oltář byly takto spojeny v jednom moudrém člověku. Vytvořil tak typ vlády, který byl dříve soudcovskou tradicí odmítán. Jde o model, který byl potom běžně nazýván jako césaropapistický, proti němuž se většina Izraelců brzy vzbouřila.
    - knihy královské jako dějinně sebekritický spis – ve vyprávěních o Šalomounovi i jeho ná­sledovnících, ať v Judsku či v Izraeli, nečteme vypsání "historie". Osnovnou otázkou je problém selhání královské instituce a spoléhání na ni, jak to ve vší nahotě odkryla ztráta samostatnosti a babylonské zajetí. Zde byly také královské knihy redigovány. Jde v nich přede­vším o to vys­topovat v přístupu panovníků a mocensko-náboženské elity Izraele kořeny selhání.
    Na tom, co nám sděluje královská kniha o Šalomounovi (1Kr 3-11), je nápadný zvláštní strnulý, obřadně neosobní způsob podání. Ani stopa po lidské blízkosti a pohnutí z vyprávění o Davidovi a Saulovi. Tento způsob zprávy o Šalomounovi je pravděpodobně pravým zrcadlem jeho království. Tato nová forma království, oproti Davidovu jistě bližší absolutismu, potřebuje nápadně demonstrovat a reprezentovat moc a lesk. Šalomoun jako první má svůj královský dvůr, jímž se chce podobat orientálním králům, s velkým harémem, s velkým množstvím služebnictva, s reprezentativními budovami a nesmírným bohatstvím. Politicky dokázal Šalomoun udržovat Davidovu říši. Ve vnitřní politice učiní opatření, které mu sice nepřinese mnoho užitku, pro budoucnost se však projeví osudově: vojenskou službu, která byla pro izraelské kmeny v čas ohrožení povinná, rozšíří v dobách míru na službu robotnou. Tím překročil kompetence krále v Izraeli.
    - dodržuj jeho nařízení a přikázání (1Kr 2,3) viz Dt 17,14-20. Tato slova se jako refrén opakují na klíčových místech Šalomounova příběhu (3,4; 6,12; 9,4n a zvl. 11,11). Měřítkem Šalomounova panování nejsou tedy jeho úspěchy, moudrost, bohatství, vybudování chrámu a upevnění po­stavení Izraele, ale jeho respekt či neposlušnost k Božímu nařízení pro krále.
    - vidění v Gibeónu – místo je vzdálené 12 km severozápadně od starého Jeruzaléma a býval tu posvátný kámen. Izrael sem chodil obětovat před postavením chrámu. V pozdější době bylo obětování na těchto návrších odmítáno jako nelegitimní (Dt 12,2-6; 2Kr 23,5nn).
    Hospodinovo zjevení ve snu není ve SZ výjimkou (Izák Gn 26,24; Jákob Gn 28,12 aj.) Obsah vidění má svůj význam pro charakteristiku Šalomouna a jeho vlády, jejímž rysem má být moud­rost. Uměním vycházet a vcházet se zde zřejmě rozumí každodenní vladařské povinnosti, v širším smyslu však může jít i o celkový způsob života (srv. Ježíšova slova J 10,9). Obojí ovšem souvisí s vcházením a vycházením ze svatyně (Mojžíš Ex 34,34n; Dt 31,2). Mezi přední královské povin­nosti patřilo souzení lidu, rozhodování ve všech oblastech života. K tomu je nutné vnímavé, doslova slyšící srdce, schopné vyslýchat spravedlivou při, ale hlavně slyšet Boží hlas. Moudré a vnímavé srdce neznamená ještě samozřejmou ochranu před pokušením uhnout z Božích cest a nedodržet Boží přikázání.
    - dvě ženy u krále (3,16) – ke králi jako poslední instanci přišly dvě ženy, do jejichž sporu nemohla vnést světlo žádná svědecká výpověď, a o to je celý případ komplikovanější. Na takovém případě se vskutku může ukázat, stojí-li za Šalomounovým soudcovstvím Bůh.
    - slovo proroka, oproti době krále Davida, za vlády Šalomounovy zcela umlká. Při Šalomou­no­vě korunovaci se ještě objevuje prorok Nátan (1,10n.22nn.34.38.44n), ale za celé dlouhé panování slovo proroka nezazní. Jen jednou, úplně na konci, promluví prorok Achiáš k Jeroboá­movi, který tehdy byl ještě Šalomounovým dozorcem nad robotami, a ohlásí mu rozdělení říše. Je nápadné, že se žádné prorocké slovo neozve přímo Šalomounovi. Za to se několikrát vypravuje o bezprostřední rozmluvě mezi Bohem a Šalomounem (1.Kr 3.kap. a 8.kap.). Lze tomu rozumět tak, že by na izraelský trůn usedl muž, s nímž Bůh mluvil přímo a vyzbrojil si ho tak mimořád­nou mocí a moudrostí, nebo tu máme model orientálního království, v němž má král, jako Boží syn, přímý přístup k Božímu slovu? Druhá možnost se nedá vyloučit. Rozhodně se dá říct, že se tato doba největšího bohatství a možná i kulturního rozkvětu stala Izraeli údobím rozevírajícím nůžky sociálních rozporů.
    - Samuelovo varování se naplňuje (1S 8,11-18). Královský dvůr se rozrůstá. Izrael je znevol­ňován nucenými pracemi (4,6). Šalomoun nerespektuje způsob rozdělení země, jak jej známe z doby soudců (dědictví Hospodinovo). Rozděluje Izrael na 12 správních celků. Kmen Juda je zvýhodněn, protože nemusí odvádět naturální dávky na vydržování královského dvora (1Kr 4). Z moudrého panovníka se stává marnotratný syn – rozmělní dar moudrosti na chytrost a vypo­číta­vost (stavba oltářů cizím bohům). Proto rozpad království je pozdější tradicí pochopen jako Boží soud (kap.11).
 
2.úskalí příběhu:
    - Šalomounův příběh tvoří v 1Kr jeden celek (kap. 2-11). Vyprávíme-li jej rozděleně – vlastně na třikrát – může jeho nejvlastnější poloha zaniknout a z Šalomouna se stane vzor úspěšného vladaře, jehož panování upevnilo státní suverenitu a umožnilo život v přepychu. Proto je třeba vždy znovu zdůraznit, že Bible hodnotí z jiného pohledu, než běžně hodnotíme klady a zápory vrchností a vládců. Jak to s Šalomounem "dopadlo", je zřetelně vyjádřeno v 1Kr 11, 11.
    - nepřeceňovat Šalomounovu prosbu o vnímavé srdce. Šalomoun nebyl "sám od sebe" tak moudrý, aby si žádal vnímavé srdce – spíše v tomto bodě respektoval odkaz otce Davida.
    - Šalomounovo řešení sporu – není dílem mistrného psychologa či šikovného detektiva (He­rcule Poirot), ale dílem Boží spravedlnosti. Tato spravedlnost má být vyzdvižena. Není proto dobré příběh příliš dramatizovat.
 
3. metodické pokyny:
Zpracování úkolů z obrázku předpokládá, že děti již příběh znají. Je tedy určen na závěr po výkladu. Levou polovinu ovšem můžete využít už na začátku nebo v průběhu vyprávění. Šalomoun má možnost, aby si něco přál. Co by mu děti z navržených možností radily? Přidaly by ještě něco jiného. Jednotlivé návrhy si také můžete přepsat na kartičky, z kterých budou děti vybírat, popřípadě mohou sestavit i jejich pořadí. Pokud se děti vrací do shromáždění, mohou kartičky ukázat dospělým a vyzvat je, aby si vybrali. Výběr potom může vyústit do společné modlitby.
 
4. pomůcky
Blahoslav Pípal, Moudrost knihy Přísloví, Praha 1992, Kalich; udělejte si anketu nejdůležitějších lidských ctností; obrázek-socha spravedlnosti; ukázky moudrých výroků; obrázky o vykonávání soudů v dějinách: Kniha o Bibli, Albatros, s.186n.

 

Převyprávění příběhu: 
5. motivační uvedení do příběhu:
   Otázka pro mladší a střední školní věk:
    Už jste po někom něco dědili (kolo, knihu...)? Doporučil vám také bývalý majitel, jak se zdědě­nou věcí zacházet?
  Otázka pro starší školní věk:
    K různým hračkám bývají připojeny návody, jak je sestavit, jak je hrát. Osvědčily se vám podob­né návody? Umíte podle nich postupovat? Znáte přísloví "Dobrá rada nad zlato"? Už jste se někdy o tom přesvědčili?
Motivace odkazuje k praktické funkčnosti moudrosti. Biblická tradice většinou nenabízí abstraktní spekulace kosmického rozměru. Horizontem moudrosti jsou běžné sociální vztahy – dítě má tento problém překryt vztahem učitel-žák. Je lépe problém moudrého rozhodnutí vysvětlit na využití věcném návodu atp.
 
6. osnovy vyprávění:
a) osnova pro mladší školní věk:
   I. David předává vládu synu Šalomounovi
           II.      Šalomoun žádá moudrost od Hospodina
           III.    Královo bohatství a učenost
           IV.Návštěva královny ze Sáby
b) poznámky a osnova pro starší školní věk:
v bibli je spravedlnost pochopena jako správný vztah k Bohu a k lidem (cadík). Jde o širší pojetí než právně chápaná spravedlnost, ale i v biblicky chápané spravedlnosti je místo pro právo, dokonce Hospodin je garantem práva, a sám také chce soudit podle práva (Ž 98). Můžete dětem naznačit, že pravá matka přiznává právo na život svému dítěti i za cenu, že sama tak o své dítě příjde, a dítě i všechna rodová a společenská zaslíbení – budou přiřčeny jiné ženě.
           I.  David odkazuje respekt k Božím nařízením
           II.      Šalomoun prosí o moudrost
           III.    Bůh vyslýchá a obdarovává i dalšími hodnotami
           IV.    Spravedlivý rozsudek nesnadného sporu
           V.      Šalomounova proslulost a bohatství
           VI.    Šalomounův úpadek (1Kr 11)
 
 
VYPRÁVĚNÍ
 
I. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ
Kdybyste měli tu možnost a mohli si třikrát něco přát, co by to bylo? Mysleli byste přitom na budoucnost? A mysleli byste jen na sebe, nebo i na druhé? Sice pohádkovou možnost tří přání nemíváme, ale trochu to přece jen známe: Na čem vám úplně nejvíc záleží? Co je pro vás nejdůležitější? A chcete si o tom rozhodovat sami, nebo do toho může mluvit ještě někdo jiný? Kdo?
 
II. KONEC DAVIDOVY VLÁDY
David toho zažil hodně, dobrého i zlého. Blíží se konec jeho panování. Co bude dál, kdo převezme královskou odpovědnost? Zájemců, kteří se snaží dostat na trůn, je jen z Davidovy rodiny několik a Boží lid vůbec není jednotný (to jsme viděli posledně).
Když se přiblížil čas Davidovy smrti, zavolal si král svého syna Šalomouna, protože chtěl královské povinnosti a práva předat právě jemu. Poradil mu, co by měl dělat, varoval ho před některými lidmi, ale hlavně mu položil na srdce, co je pro krále nejdůležitější – má-li být dobrým králem Božího lidu: Buď rozhodný a mužný a dbej na to, co ti svěřil Hospodin. Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Hospodinově.
                Šalomoun se zachoval podle jeho slov. Později se o něm vyprávělo, že patří mezi dobré a moudré krále. Pokud takový skutečně byl, začalo to tenkrát tou Davidovou radou: “Dodržuj Hospodinova nařízení a přikázání, práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Hospodinově.“
 
III. ŠALOMOUN ŽÁDÁ OD BOHA MOUDROST
Šalomoun dal v Jeruzalémě stavět Hospodinův chrám. Ale než ho postavili, chodili lidé obětovat na různá návrší. Jednou šel i Šalomoun na jedno takové návrší a přinesl tam Hospodinu obrovskou oběť. V noci pak měl Šalomoun zvláštní sen. Přišel k němu sám Bůh a nabídl mu: „Přej si, co chceš, a já ti to dám.“
                Co si honem přát? A co by člověk nejvíc potřeboval, kdyby byl král? Šalomoun nakonec odpověděl: „Hospodine, ty jsi prokazoval veliké milosrdenství mému otci Davidovi a on jednal podle tvého Slova, upřímně a spravedlivě. Prokazuješ své milosrdenství i mně, jenže já jsem moc mladý a nevím, jak vládnout tak početnému lidu. Dej mi tedy prosím vnímavé srdce, abych rozeznal dobro od zla.“ Bohu se líbilo, že Šalomoun žádal zrovna o toto, vždyť by nebylo divu, kdyby si řekl o veliké bohatství nebo o dlouhatánský život anebo kdyby chtěl, aby pomřeli všichni jeho nepřátelé. „Je dobře, že jsi žádal o rozumnost při soudním jednání,“ řekl Šalomounovi. „Dám ti, oč sis řekl, a navrch přidám i bohatství a slávu. A budeš-li žít podle mých nařízení a přikázání jako David, dám ti i dlouhý život.“
                V tom se Šalomoun probudil a uvědomil si, že to byl sen. Vrátil se tedy do Jeruzaléma, přinesl tam Bohu oběti a služebníkům vystrojil hody.
 
IV. ŠALOMOUNŮV SOUD
Šalomoun žádal rozumnost při soudním jednání, aby rozeznal dobré od zlého. Jak taková moudrost od Boha vypadá? To se ukázalo, když k němu jednou přišly dvě ženy, které se hádaly o dítě. Obě měly mimina, jedna z nich to své však v noci zalehla. Jenže která?
                „Pane,“ žalovala jedna z nich, „my dvě bydlíme spolu v jednom domě a nikdo jiný už tam není. Mně se narodil syn, jí za tři dny také. Jenže ten její umřel. Ona však v noci děti vyměnila, sebrala mého syna a svého mi podstrčila. Ráno jsem na to přišla, když jsem si ho pořádně prohlédla.“ Druhá žena se bránila: „Živý syn je můj, tvůj je ten mrtvý!“ První trvala na svém: „Vezmi si mrtvého, živý je můj!“
                Král poručil: „Podejte mi meč!“Když ho přinesli, Šalomoun nařídil: „Teď to dítě rozsekněte a každá ať si vezme jednu půlku.“ Tu řekla zděšená matka toho dítěte: „To ho raději dejte jí, jen ho nezabíjejte!“ Druhá (jejíž syn byl mrtvý) však souhlasila: „Jen ho rozetněte, ať není ani její ani můj.“ Když to král uslyšel, řekl: „Dejte to dítě té, co řekla `nezabíjejte ho`, to je jeho pravá matka.“
                Lidé si o tom rozsudku brzy vyprávěli a Šalomoun měl pověst moudrého člověka. A Šalomoun skutečně moudrý byl: vždyť měl vnímavé srdce a být moudrý znamená umět rozeznat dobré od zlého a slyšet přitom Boží vůli.
 
V. ŠALOMOUNOVA SLÁVA A PÁD
Šalomounův věhlas se šířil do daleka. Zemi se dařilo, lid nestrádal hladem ani válkami, Šalomoun dal stavět vznešený chrám a honosný královský palác. Jednou se k němu vypravila královna ze Sáby: přijela s okázalým doprovodem a přivezla hromadu vzácných darů. Byla zvědava na Šalomounovu pověstnou moudrost a na spoustu věcí se chtěla zeptat. Žasla nad nádherou, kterou spatřila: „Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, která se ke mně donesla. Jak šťastní musejí být všichni, kdo u tebe slouží! Ať je požehnán Hospodin, tvůj Bůh, který tě ustanovil králem.“
                Šalomounovo bohatství bylo skutečně závratné. Všechno nádobí, ze kterého pil, bylo ze zlata, protože stříbro v jeho očích nemělo žádnou cenu. Vlastnil loďstvo, které mu vozilo zlato, stříbro, slonovinu, opice a pávy, měl stovky vozů a tisíce jezdeckých koní a všichni návštěvníci a poslové mu přiváželi další a další vzácné dary.
                Šalomoun byl slavný a lidé z okolních zemí si jej vážili. Uměl toho využívat, když s nimi obchodoval, ale i jindy. Během doby, po kterou kraloval, si Šalomoun oblíbil princezny a spoustu dalších žen z cizích zemí. Mnoho si jich přivedl do svého paláce a nic nedbal na to, že si s sebou přinesly i své náboženství: dokonce začal jejich bohům a modlám stavět svatyně a oltáře. Hospodin se na Šalomouna rozhněval a výslovně mu zakázal posluhovat cizím božstvům a modlám, Šalomoun si to však dál dělal po svém. Ta tam byla moudrost od Boha: zůstala z ní šikovnost, chytrost, prozíravost, ale to hlavní už scházelo: Boží slovo ztratilo pro Šalomouna veškerou vážnost.
                Byl bohatý, žil dlouho, ale království, které sjednotil a vedl, mělo před sebou už jen nemnoho dnů: Šalomounova nevěra zanedlouho způsobí pád.
 
MODLITBA
 
Pane Bože, někdy je těžké se rozhodnout, co je pro nás v životě nejdůležitější a po čem vlastně nejvíc toužíme. Prosíme nauč i nás, ať umíme rozeznávat, co je dobré a co je zlé. A když se s někým dostaneme do sporu, ať se řídíme tvým Slovem: protože ty přinášíš do našich srdcí pravou moudrost, pravou milost a lásku. Kéž na tebe nezanevřeme, když strádáme; kéž na tebe nezapomeneme, když se nám vede dobře. Dávej nám moudrost, ať chodíme po tvých cestách. Amen
 
 podněty pro rozhovor:
    - může u nás ten, kdo vládne, také soudit lidi?
    - co všechno lze od starších generací dědit? Co dědíme ve sboru? Jsou to jen dobré věci, nebo nám rodiče a prarodiče předávali také věci nedobré?
    - co předal Šalomounovi David? Co odkázal potomkům Šalomoun? Jenom chrám, nebo i něco jiného?
    - můžeme zdědit smysl pro spravedlnost, nebo si ho musíme vypěstovat?
    - víte, proč je spravedlnost zobrazována jako žena s váhami v ruce a se zavázanýma očima?
    - moudrý jak Šalomoun – o kom se to říká?
    - znáte nějaké přísloví, moudré výroky spisovatelů nebo myslitelů? Zapisujete si je? Stačí, abychom se řídili jen podle přísloví?
    - přečtěte si text písně Balada velkopáteční (S 297). Jaká moudrost v ní zaznívá?
    - může dát dobrou radu i člověk, který chybuje?
    - je nějaký rozdíl mezi moudrostí a chytrostí?
    - jaké obdarování byste si nejvíc přáli?
 
Odkaz na pracovní list: 
13 Salomounova moudrost a sláva
Odkaz na pracovní list: 
13 Šalomounova moudrost a sláva - st
Odkaz na píseň: 
Chvalozpěv (SV215)
Odkaz na píseň: 
Ozvi se, Pane můj (EZ440)
Odkaz na píseň: 
Srdcem celým tebe, Pane (EZ138)
Odkaz na píseň: 
Vše dobré, co máme (BTS19)
Odkaz na píseň: 
Nám pomoz, Pane milý (SV201)
Odkaz na píseň: 
Balada velkopáteční (SV297)