ŠALOMOUNOVA MOUDROST A SLÁVA

5. motivační uvedení do příběhu:
   Otázka pro mladší a střední školní věk:

    Už jste po někom něco dědili (kolo, knihu...)? Doporučil vám také bývalý majitel, jak se zdědě­nou věcí zacházet?
  Otázka pro starší školní věk:

    K různým hračkám bývají připojeny návody, jak je sestavit, jak je hrát. Osvědčily se vám podob­né návody? Umíte podle nich postupovat? Znáte přísloví "Dobrá rada nad zlato"? Už jste se někdy o tom přesvědčili?

Motivace odkazuje k praktické funkčnosti moudrosti. Biblická tradice většinou nenabízí abstraktní spekulace kosmického rozměru. Horizontem moudrosti jsou běžné sociální vztahy – dítě má tento problém překryt vztahem učitel-žák. Je lépe problém moudrého rozhodnutí vysvětlit na využití věcném návodu atp.

 

6. osnovy vyprávění:

a) osnova pro mladší školní věk:

   I. David předává vládu synu Šalomounovi

           II.      Šalomoun žádá moudrost od Hospodina

           III.    Královo bohatství a učenost

           IV.Návštěva královny ze Sáby

b) poznámky a osnova pro starší školní věk:

v bibli je spravedlnost pochopena jako správný vztah k Bohu a k lidem (cadík). Jde o širší pojetí než právně chápaná spravedlnost, ale i v biblicky chápané spravedlnosti je místo pro právo, dokonce Hospodin je garantem práva, a sám také chce soudit podle práva (Ž 98). Můžete dětem naznačit, že pravá matka přiznává právo na život svému dítěti i za cenu, že sama tak o své dítě příjde, a dítě i všechna rodová a společenská zaslíbení – budou přiřčeny jiné ženě.

           I.  David odkazuje respekt k Božím nařízením

           II.      Šalomoun prosí o moudrost

           III.    Bůh vyslýchá a obdarovává i dalšími hodnotami

           IV.    Spravedlivý rozsudek nesnadného sporu

           V.      Šalomounova proslulost a bohatství

           VI.    Šalomounův úpadek (1Kr 11)

 

 

VYPRÁVĚNÍ

 

I. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

Kdybyste měli tu možnost a mohli si třikrát něco přát, co by to bylo? Mysleli byste přitom na budoucnost? A mysleli byste jen na sebe, nebo i na druhé? Sice pohádkovou možnost tří přání nemíváme, ale trochu to přece jen známe: Na čem vám úplně nejvíc záleží? Co je pro vás nejdůležitější? A chcete si o tom rozhodovat sami, nebo do toho může mluvit ještě někdo jiný? Kdo?

 

II. KONEC DAVIDOVY VLÁDY

David toho zažil hodně, dobrého i zlého. Blíží se konec jeho panování. Co bude dál, kdo převezme královskou odpovědnost? Zájemců, kteří se snaží dostat na trůn, je jen z Davidovy rodiny několik a Boží lid vůbec není jednotný (to jsme viděli posledně).

Když se přiblížil čas Davidovy smrti, zavolal si král svého syna Šalomouna, protože chtěl královské povinnosti a práva předat právě jemu. Poradil mu, co by měl dělat, varoval ho před některými lidmi, ale hlavně mu položil na srdce, co je pro krále nejdůležitější – má-li být dobrým králem Božího lidu: Buď rozhodný a mužný a dbej na to, co ti svěřil Hospodin. Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Hospodinově.

                Šalomoun se zachoval podle jeho slov. Později se o něm vyprávělo, že patří mezi dobré a moudré krále. Pokud takový skutečně byl, začalo to tenkrát tou Davidovou radou: “Dodržuj Hospodinova nařízení a přikázání, práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Hospodinově.“

 

III. ŠALOMOUN ŽÁDÁ OD BOHA MOUDROST

Šalomoun dal v Jeruzalémě stavět Hospodinův chrám. Ale než ho postavili, chodili lidé obětovat na různá návrší. Jednou šel i Šalomoun na jedno takové návrší a přinesl tam Hospodinu obrovskou oběť. V noci pak měl Šalomoun zvláštní sen. Přišel k němu sám Bůh a nabídl mu: „Přej si, co chceš, a já ti to dám.“

                Co si honem přát? A co by člověk nejvíc potřeboval, kdyby byl král? Šalomoun nakonec odpověděl: „Hospodine, ty jsi prokazoval veliké milosrdenství mému otci Davidovi a on jednal podle tvého Slova, upřímně a spravedlivě. Prokazuješ své milosrdenství i mně, jenže já jsem moc mladý a nevím, jak vládnout tak početnému lidu. Dej mi tedy prosím vnímavé srdce, abych rozeznal dobro od zla.“ Bohu se líbilo, že Šalomoun žádal zrovna o toto, vždyť by nebylo divu, kdyby si řekl o veliké bohatství nebo o dlouhatánský život anebo kdyby chtěl, aby pomřeli všichni jeho nepřátelé. „Je dobře, že jsi žádal o rozumnost při soudním jednání,“ řekl Šalomounovi. „Dám ti, oč sis řekl, a navrch přidám i bohatství a slávu. A budeš-li žít podle mých nařízení a přikázání jako David, dám ti i dlouhý život.“

                V tom se Šalomoun probudil a uvědomil si, že to byl sen. Vrátil se tedy do Jeruzaléma, přinesl tam Bohu oběti a služebníkům vystrojil hody.

 

IV. ŠALOMOUNŮV SOUD

Šalomoun žádal rozumnost při soudním jednání, aby rozeznal dobré od zlého. Jak taková moudrost od Boha vypadá? To se ukázalo, když k němu jednou přišly dvě ženy, které se hádaly o dítě. Obě měly mimina, jedna z nich to své však v noci zalehla. Jenže která?

                „Pane,“ žalovala jedna z nich, „my dvě bydlíme spolu v jednom domě a nikdo jiný už tam není. Mně se narodil syn, jí za tři dny také. Jenže ten její umřel. Ona však v noci děti vyměnila, sebrala mého syna a svého mi podstrčila. Ráno jsem na to přišla, když jsem si ho pořádně prohlédla.“ Druhá žena se bránila: „Živý syn je můj, tvůj je ten mrtvý!“ První trvala na svém: „Vezmi si mrtvého, živý je můj!“

                Král poručil: „Podejte mi meč!“Když ho přinesli, Šalomoun nařídil: „Teď to dítě rozsekněte a každá ať si vezme jednu půlku.“ Tu řekla zděšená matka toho dítěte: „To ho raději dejte jí, jen ho nezabíjejte!“ Druhá (jejíž syn byl mrtvý) však souhlasila: „Jen ho rozetněte, ať není ani její ani můj.“ Když to král uslyšel, řekl: „Dejte to dítě té, co řekla `nezabíjejte ho`, to je jeho pravá matka.“

                Lidé si o tom rozsudku brzy vyprávěli a Šalomoun měl pověst moudrého člověka. A Šalomoun skutečně moudrý byl: vždyť měl vnímavé srdce a být moudrý znamená umět rozeznat dobré od zlého a slyšet přitom Boží vůli.

 

V. ŠALOMOUNOVA SLÁVA A PÁD

Šalomounův věhlas se šířil do daleka. Zemi se dařilo, lid nestrádal hladem ani válkami, Šalomoun dal stavět vznešený chrám a honosný královský palác. Jednou se k němu vypravila královna ze Sáby: přijela s okázalým doprovodem a přivezla hromadu vzácných darů. Byla zvědava na Šalomounovu pověstnou moudrost a na spoustu věcí se chtěla zeptat. Žasla nad nádherou, kterou spatřila: „Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, která se ke mně donesla. Jak šťastní musejí být všichni, kdo u tebe slouží! Ať je požehnán Hospodin, tvůj Bůh, který tě ustanovil králem.“

                Šalomounovo bohatství bylo skutečně závratné. Všechno nádobí, ze kterého pil, bylo ze zlata, protože stříbro v jeho očích nemělo žádnou cenu. Vlastnil loďstvo, které mu vozilo zlato, stříbro, slonovinu, opice a pávy, měl stovky vozů a tisíce jezdeckých koní a všichni návštěvníci a poslové mu přiváželi další a další vzácné dary.

                Šalomoun byl slavný a lidé z okolních zemí si jej vážili. Uměl toho využívat, když s nimi obchodoval, ale i jindy. Během doby, po kterou kraloval, si Šalomoun oblíbil princezny a spoustu dalších žen z cizích zemí. Mnoho si jich přivedl do svého paláce a nic nedbal na to, že si s sebou přinesly i své náboženství: dokonce začal jejich bohům a modlám stavět svatyně a oltáře. Hospodin se na Šalomouna rozhněval a výslovně mu zakázal posluhovat cizím božstvům a modlám, Šalomoun si to však dál dělal po svém. Ta tam byla moudrost od Boha: zůstala z ní šikovnost, chytrost, prozíravost, ale to hlavní už scházelo: Boží slovo ztratilo pro Šalomouna veškerou vážnost.

                Byl bohatý, žil dlouho, ale království, které sjednotil a vedl, mělo před sebou už jen nemnoho dnů: Šalomounova nevěra zanedlouho způsobí pád.

 

MODLITBA

 

Pane Bože, někdy je těžké se rozhodnout, co je pro nás v životě nejdůležitější a po čem vlastně nejvíc toužíme. Prosíme nauč i nás, ať umíme rozeznávat, co je dobré a co je zlé. A když se s někým dostaneme do sporu, ať se řídíme tvým Slovem: protože ty přinášíš do našich srdcí pravou moudrost, pravou milost a lásku. Kéž na tebe nezanevřeme, když strádáme; kéž na tebe nezapomeneme, když se nám vede dobře. Dávej nám moudrost, ať chodíme po tvých cestách. Amen

 

 podněty pro rozhovor:

    - může u nás ten, kdo vládne, také soudit lidi?

    - co všechno lze od starších generací dědit? Co dědíme ve sboru? Jsou to jen dobré věci, nebo nám rodiče a prarodiče předávali také věci nedobré?

    - co předal Šalomounovi David? Co odkázal potomkům Šalomoun? Jenom chrám, nebo i něco jiného?

    - můžeme zdědit smysl pro spravedlnost, nebo si ho musíme vypěstovat?

    - víte, proč je spravedlnost zobrazována jako žena s váhami v ruce a se zavázanýma očima?

    - moudrý jak Šalomoun – o kom se to říká?

    - znáte nějaké přísloví, moudré výroky spisovatelů nebo myslitelů? Zapisujete si je? Stačí, abychom se řídili jen podle přísloví?

    - přečtěte si text písně Balada velkopáteční (S 297). Jaká moudrost v ní zaznívá?

    - může dát dobrou radu i člověk, který chybuje?

    - je nějaký rozdíl mezi moudrostí a chytrostí?

    - jaké obdarování byste si nejvíc přáli?