Mladší školní

Děti mohou nakreslit, kdy se cítily sami, na začátku jako motivační uvedení, na které navážete příběhem o Elijášovi, který se také cítil sám. Po vyprávění se potom pokusí sestavit z písmenek, co lidé od Boha ve své nouzi většinou očekávají ( „rychlý a zázračný zásah“) a jak Bůh jedná a vyvádí ze zoufalství ( „tichým hlasem potvrzuje poslání a ukazuje druhy“).

Obrázek asi použijete až po vyprávění, protože v něm děti mají hledat smysl příběhu. Pokud se s dětmi vracíte do shromáždění, můžete si vystřihnout velké plameny z barevných papírů aděti nebo vy sami na ně napište jednotlivá písmena podle obrázku. Každé dítě ponese jeden nebo dva plameny a vyzvou dospělé, aby se z nich pokusili sestavit nějakou větu a dají jim hádat, zda přijdou na to, co si v nedělní škole vyprávěly.

Obrázek má pomoci tomu, aby děti přemýšlely nad aktuálností biblického vyprávění. Úkol z obrázku budou tedy děti zpracovávat až po vašem vyprávění. Možnosti, které vymyslí a nakreslí, si potom společně ukažte a mluvte o nich: Proč je napadly právě tyto? Jsou všechny jenom kritické a kárající? Je to tak, že Elijáš jenom kritizuje? Mohl by dnes někomu ohlásit také sucho? Proč?

Levou polovinu obrázku můžete využít k motivačnímu uvedení do příběhu. Ptejte se dětí: Je na tom obrázku něco divného nebo není? Co to je? Proč to je divné? Proč na svoje výrobky nebo aktivity dávají lidé boží jméno? Chtějí ho poslouchat, oslavit nebo spíš využít? Úkol z obrázku potom děti zpracují po vyprávění při uvědomování si aktuálnosti vyprávění.

Úkol z obrázku mohou děti opět dělat buď na v úvodu k vyprávění nebo po něm. Pokud ho budou zpracovávat v úvodu, můžete se potom ptát, co by podle nich který rádce na obrázku radil. Příběh potom vyprávíte jako rozřešení otázek. Pokud děti úkol zpracovávají na závěr, mohou navíc možnosti, které objeví, spojit linkou s tou postavou, která je zastávala. Výsledek vám ukáže, zda jste příběh vyprávěli srozumitelně. Pokud chcete nedělní školu propojit s bohoslužbami, vyrobte zvětšenou tabulku z obrázku. Děti jí přinesou do bohoslužeb a vyzvou dospělé, aby hledali, co rozděluje a co spojuje.

Chrám můžete s dětmi omalovat, vystřihovat a slepovat už během vyprávění nebo až po něm. Pokud máte ve sborové kronice zprávy o stavbě vašeho kostela, ukažte je přitom dětem. Na závěr se ptejte, co by mělo být napsáno na střeše, a děti si to tam dopíší. Přitom také můžete mluvit o nápisech, které máte v kostele a o tom, zda stačí, když je to napsáno na stěně.
Starší výtvarně zručné děti mohou také na způsob pracovního listu udělat papírový model vašeho kostela.

Zpracování úkolů z obrázku předpokládá, že děti již příběh znají. Je tedy určen na závěr po výkladu. Levou polovinu ovšem můžete využít už na začátku nebo v průběhu vyprávění. Šalomoun má možnost, aby si něco přál. Co by mu děti z navržených možností radily? Přidaly by ještě něco jiného. Jednotlivé návrhy si také můžete přepsat na kartičky, z kterých budou děti vybírat, popřípadě mohou sestavit i jejich pořadí. Pokud se děti vrací do shromáždění, mohou kartičky ukázat dospělým a vyzvat je, aby si vybrali. Výběr potom může vyústit do společné modlitby.

Obrázek lze použít po vyprávění. Děti pak mají volbou jedné cesty vystihnout smysl příběhu. Předpokládá to ovšem, že se při svém výkladu budete snažit vyhnout slovům, která mají na výběr.
Obrázek lze také použít v úvodu: Co předpokládají děti? Jakou cestou David půjde? Jakou by ony vybraly a proč? Příběh jim potom vyprávíte jako biblické řešení.

Zpracováním obrázku můžete začít. Ptejte se pak dětí, jak to, co si sami zavinily, přijaly. Na to lze navázat vyprávěním o tom, jak to přijal David. Obrázek lze jistě dotvořit i po výkladu, kdy budete s dětmi mluvit o tom, zda se také někdy ocitly v podobné situaci jako David.

Děti si mohou skládanku složit na začátku a vy jim potom svým vyprávěním „vysvětlíte“ její smysl. Při výkladu jí budete svoje vyprávění ilustrovat. Začnete prostřední scénou ( oba krajní díly přehnuté dozadu ). Pak k ní ukážete Nátanovo podobenství. Při Davidově rozhořčení sklapnete prostřední scénu tak, aby David ukazoval na boháče s pečení. A když Nátan odhalí smysl svého podobenství, roztáhnete skládanku, aby rozhořčený David ukazoval zase na sebe v prostřední scéně.