ACHÁNOVA KRÁDEŽ A JEJÍ DŮSLEDKY

klíčové pojmy, dobové a testoví souvislosti:

- Achan se proviňuje proti Hospodinovu příkazu. Jeho zpronevěra dopadá na celé společenství Izraele. Boží lid je od počátku jedno tělo. Hříchy a poklesky jednotlivce nejsou nikdy jeho soukromou záležitostí. To si má Izrael velmi dobře uvědomit hned na počátku svého pobytu v zaslíbené zemi.

Současná diskuze o problému kolektivní viny zapomíná na to, co SZ dobře ví, že vina jednotlivce ovlivňuje a postihuje společenství. Vina a hřích se nedají redukovat na soukromé sobectví, vždy dopadají na společenství, v němž člověk žije. Vina v tomto smyslu má kolektivní rozměr, proto proroci mluví o nešlechetnosti města Týru a Gázy (Am 1,6.9), nebo o zločinu Judy a Izraele­,jak překládají moderní překladatelé (Am 2,4.6), proto z Desatera slyšíme varování, že Hospo­din navštěvuje nepravost otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení - to není výraz Boží pomstychtivosti, ale poznání, že hřích zasahuje celé společenství, tedy otce, děti, vnuky i pravnu­ky. Akánova vina má dosah pro celý Izrael, není to jen jeho soukromé obohacování. Modelově se zde ukazuje, že porušení Božího požadavku klatby - t.j. bezvýhradného odmítnutí, zničení všeho Bohu cizího - má zlé následky a za Akána na to Izrael doplatí porážkou v boji a on sám a jeho rodina na to doplatí ztrátou života.

- Aj bylo zničeno podobně jako Jericho, dávno před příchodem Izraelců. Aj znamená v překladu trosky, sutiny. Jak ukazují archeologické průzkumy, město Aj nebylo znovu osídleno. Válečné události se zřejmě týkají dobývání města Bet -el (viz Bič, Palestina II, s.!3n).

Po vykonaném soudu nad Akánem táhne lid na přímý Boží rozkaz znovu proti Aji. Tentokrát jde do boje se zaslíbením, že sám Hospodin dobude město, jehož úděl bude stejný jako úděl Jericha. Přece však je tu rozdíl: získané bohatství města nepropadá klatbě, je rozdáno lidu jako válečná kořist. Tento rozdíl není v textu vysvětlen. Je možné, že na kořist v Jerichu se mámedívat jako na „prvotiny“, které náležely Hospodinu. Jericho také symbolizovalo celý Kenaan, a tu si měl lid  uvědomit, že země je Hospodinova a lidu je svěřena do péče.

- šineárský plášť, zlatý jazyk- přivlastněné předměty dokládají, že Akánova vina nespočívá v zištnosti a touze po hmotném zajištění. Plášť, sám o sobě drahocenný a skvostný, jak naznačuje hebrejské označení, je popsán jako 'šineárský'. Není to určení módního směru. Slovo Šineár bylo starým výrazem pro Babylónii a v Bibli se ho užívá k vyjádření babylónské náboženské a duchov­ní sféry. (Gn 11,2; Dá 1,2; Za 5,11). Lze tedy soudit, že 'šineárský' plášť byl součástí oděvu, užívaného při věštecko-magické praxi. Neobvyklé je označení zcizeného zlatého předmětu: 'jazyk'. Podle váhy (50 šekelů = asi 3/4 kg) šlo o nevelký předmět, který také zřejmě sloužil k věštec­kým účelům. Snad měl nahrazovat nebo zastupovat božská ústa při udílení orákula.

- porážka byla první, kterou Izrael při dobývání země zakusil. Následuje hrůza, zachvacující celý lid. Jozuův úpěnlivý modlitební zápas vyjadřuje krajní ohrožení lidu, kdyby byl Hospodinův plán s Izraelem v Kenaanu zmařen. Jozue se obává, že Izrael bude okolními národy vyhlazen, a tím bude zneuctěno i Hospodinovo jméno.

Hospodin v odpovědi na Jozuovy prosby odhaluje vinu Izraele: Porušení klatby přerušuje Hospodinův svazek s lidem. Má-li být narušený řád obnoven, musí být viník odstraněn ze spole­čenství lidu. Měl být upálen se vším, co měl, s živým i mrtvým majetkem. Viníka odhalí Boží soud, zvláštní způsob posvátného losování. Je přítomen celý Izrael, který se musel předem očistit.

- ukamenování: "Akán a celá jeho rodina jsou ukamenováni - tak býval v Izraeli běžně prová­děn trest smrti - a navíc jsou jejich těla ještě spálena, což byl nejpřísnější trest. Co propadlo klatbě, obětuje se Hospodinu jako celopal, jako oběť, která má být celá spálena, z níž nemá nic zůstat zachováno - a na obětiště se nahromadí kamení. Mohyla připomíná hrob a smrt a tím zůstává pro budoucí pokolení vážnou výstrahu." (Jozue, Praha 1969 s.46n, Kalich).

 úskalí textu:

- Výsledky zkoumání posledních let jsou jednomyslným přesvědčením, že biblický popis dobývání a osidlování zaslíbené země pochází z konečného výsledku a předchozí události jsou tedy zjednodušené, zkrácené a jejich skutečný průběh už nedokážeme rozeznat. K některým upřesněním můžeme dojít srovnáním textů knih Jozue a Soudců.

- Překvapuje nepoměr mezi 3000 útočníky a 36 padlými. Druhý údaj lze pokládat za reálný (sr Sd 20,39). Naproti tomu u prvního je nejisté, zda se původně mluvilo o tisících (jako i často ve SZ). Jestliže proti Aji nastoupili muži tří rodů a padlo jich 36, byla to velká pohroma. Tisíce se snad dostaly do představ o válkách Izraele až ze snahy pozdější doby, kdy měly být dávné události náležitě zveličeny. Orientálec ani dnes nedává na vážky číselné údaje, jde-li o vyšší čísla.

Navíc může v tomto případě spolurozhodovat i snaha vypravěče, dát vyniknout svévolnému postupu Izraele, který spoléhá na sebe a ne na Hospodina.

- samostatná tradice v Sd 1,23-25 je vítaným doplňkem k Joz 8. Zdá se totiž, že dobytí vlastní­ho města nestálo nijak v popředí zprávy knihy Joz, k tomu došlo až později akcí Josefovců. Záleželo především na zničení svatyň. Tím byli domorodci zbaveni pomoci svých božstev a Izrael uvarován pokušení těmto božstvům sloužit. Shrnuto: dobývání Aje znamenalo dobývání a dobytí bét-elské svatyně. Tím se vysvětlí kolísání tradice, která střídavě zaměňovala jméno Aj a město, jako by nevěděla nebo si nebyla jista, jak to doopravdy bylo.

- smrt Akána a jeho rodiny - nejedná se jen o trest, který je typický jen pro SZ. Učedníci v jeruzalémském sboru byli také přesvědčeni, že mohou a mají tvrdě ztrestat svatokrádež Sk 5,2.

I dnes má hřích jednotlivce či malé skupiny hrozivý dopad na celé společenství a trpí kvůli němu další. Díky oběti Ježíše Krista však již nejsme odsouzeni k smrti.
- věštecké nástroje pro nás dnes nemají  tak velkou váhu a důležitost - jenom prostřednictvím pohádek, jako je třeba o Harry Potterovi, lze tušit, o jaké záležitosti šlo. Religionisté (znalci náboženství starověkých i novověkých) nám potvrdí, že magie a věštba byly neodmyslitelnou částí každého důležitějšího rozhodnutí  krále, soudu, i obyčejného člověka, zlořečení zase bylo běžnou součástí každé mezinárodní smlouvy. Výroky proti věštebným praktikám nalezneme třeba u církevního otce Augustina (umírá 430).
- je zbytečné, abyste vyprávěli celou 8. kap., protože nejde o historický popis obsazování země a dětem v katechetickém převyprávění není zapotřebí připomínat vše, co je  ve vyprávění  předloženo jako výstraha pro dospělé.  Stačí proto, připomenete-li Hospodinův záměr (8,1) a  výsledek - vítězství  Izraele, které je zpečetěno postavením oltáře a napsáním, tedy vyhlášením směrnice Zákona, který je určen nejen pro muže, ženy a děti, ale i pro ty, kteří žili v Izraeli jako hosté (8,30-35), tedy připojíte to, co je jádrem  celého příběhu, a co by mělo být vyzdviženo zejména pro nejmladší. Tedy to, že zákon je pro všechny: pro muže, ženy i děti, a dokonce pro ty, kteří původně k Izraeli nepatřili.