Vzkříšení

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2005
 
A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: „Mistře, Mojžíš
nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní
ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo sedm bratří. Oženil se první
a zemřel bez potomka. Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal
potomka. A stejně třetí. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze
všech zemřela i ta žena. Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech
sedm ji přece mělo za manželku.“
Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! Když lidé vstanou z mrtvých,
nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o mrtvé, že vstanou,
nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi
řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem
mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“ Marek 12,18-27
 
Ježíš Kristus byl vzkříšen. Základní pilíř
naší víry. Ten ukřižovaný, který zemřel
a byl pohřben, z mrtvých vstal. Bůh mu
dal povstat. Právě jemu. Na tom, že to byl
on a ne někdo jiný, si evangelia dávají záležet.
Ježíš s celým svým životním příběhem
od začátku do konce. Ježíš se svými
vztahy k učedníkům a dalším lidem. Ježíš
s tím, co dělá a říká. A ačkoli mezi jeho pozemským
životem a novým životem Vzkříšeného
je obrovská propast a trhlina smrti, je
zde z Boží milosti a moci také neoddiskutovatelná
návaznost. Zkrátka je to on! Smrti
navzdory. S tím stojí a padá naše víra.
A pak přijde někdo, kdo se do nás pustí:
„Ale to je přece nemožné, aby něco takového
bylo. To je nepředstavitelné, aby člověk,
jehož život skončí, byl nějak vzkříšen.
Není možné, aby to byl on, když už byl mrtvej.
To nejde.“ Sem tam se dočkáme i nějakého
vědeckého argumentu na důkaz, proč
to nejde. Věřit ve vzkříšení dnes prý odporuje
zdravému rozumu. To dřív možná, protože
toho lidé tolik nevěděli a neznali, tak
věřili ledasčemu.
Omyl. To, že vzkříšení odporuje
logické lidské úvaze, už
si „tenkrát dřív“ mysleli například
saduceové. A přišli
s tím za Ježíšem. Jejich argument
proti nebyl vědecký,
ale nábožensko-právní.
Myšlenku vzkříšení prý nelze
sladit se Zákonem Mojžíšovým.
A protože nařízení
Zákona dal Mojžíšovi sám Bůh a vzkříšení
musí zařídit také Bůh, tak to by Bůh sám sobě
odporoval. A to je teprve nemyslitelné!
A jelikož nelze zpochybnit Zákon, musíme
vyloučit to druhé, vzkříšení. O kterém se navíc
v Zákoně vůbec nemluví. Logická úvaha.
Co ty na to, Mistře?
„Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!“
To, že je pro nás něco nepředstavitelné,
ještě neznamená, že je to Bohu nemožné.
A aniž by Bůh nějak „vygumoval“ všechny
manželské svazky ženy ze saducejského
příkladu, může ji povolat k novému životu,
kde neplatí právní (nebo třeba vědecké)
zákony tohoto věku.
Pokud by nebylo vzkříšení, proč by se Bůh
živých mnoho desetiletí po smrti praotců
Abrahama, Izáka a Jákoba představil Mojžíšovi
právě jako jejich Bůh? Tak je to přece
psáno v Zákoně, v jeho druhé knize, ve
vyprávění o hořícím keři. Je-li Bohem živých,
jsou praotci u Boha živými. Jinak,
než jak si život dokážeme představit a definovat
my. Ale jsou to oni, s celými svými
příběhy. Svou víru ve vzkříšení takto ještě
před svou smrtí obhajuje
ten, který bude vzkříšen.
Obhajuje ji i za nás.
Nedejte se zmýlit, živ je
Ježíš! Ten, který „byl za
nás ukřižován, za dnů
Pontia Piláta byl umučen
a pohřben, třetího
dne vstal z mrtvých podle
Písma“.
Biblický odkaz: 
Marek 12,18–27
Autor: 
Mostecký, Aleš
Rok vzniku: 
2005