Výklad podobenství o rozsévači

Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/2005

„Svět je jeden veliký otazník.“ A mám za

to, že o Bibli, víře, o Bohu – „o rozsévači

a zrnu“ – to platí zrovna tak. Již jako

nejmenší děti jsme byli všichni „filosofy“,

kteří chtějí znát, co znamená každé

tajemství či podobenství, jak jsme je

nacházeli ve věcech kolem sebe. Tuto

touhu má snad i každý ve věku dospívání

a neztrácí ji ani v dospělosti.

Neustálé hledání odpovědí provází, nebo

by mělo provázet, i čtení bible. Vy, čtenáři

Bratrstva, jste jistě již mnohokrát

četli Ježíšovo podobenství o rozsévači

a stále si říkáte to, co si řekli i Ježíšovi

učedníci: co znamená to podobenství?

Tuto otázku si kladli i další následovníci

Krista, a proto si všichni můžeme přečíst

jakýsi návod, který nám má pomoci

pochopit jedno podobenství – jedno tajemství

o světě, o člověku, o Bohu, o nás

samých.

K tomu, abychom porozuměli, co je ono

rozsívané slovo a jaká úroda z něj má

vzejít, nám nepomohou školní znalosti

nebo vědecké poznatky, ani naučené

formulace z hodin konfirmace. Ono rozsívané

slovo není jedno dokonalé slovo,

z něhož by nám vyrostlo kázání či krásná

báseň, a úroda není něco, co by se dalo

změřit či zvážit a uskladnit. Ono slovo

je celá radostná zpráva, radost ze života,

víra, že mě má někdo (Bůh) rád a já mám

rád ostatní.

Když si přečteme 4. kapitolu Evangelia

podle Marka od prvního až do dvacátého

verše, budeme nejčastěji číst slovo

pochopit či rozumět. Nezní vám to jako

úloha do školy? Avšak na první pohled je

to úloha se záhadným řešením, protože

tu naprosto nic není o tom, co máme

pochopit, nebo jaký je rozdíl mezi tím,

kdo pochopil a tím, kdo nepochopil.

K pochopení tohoto tajemství nám sám

Ježíš napomáhá, když nám prozrazuje,

co bylo rozeseto a jak to se setbou

dopadlo. Jsem přesvědčen o tom, že je

dobrým Ježíšovým záměrem, abychom

věděli jen tak málo. Slyším z tohoto podobenství,

jakož i z celého Ježíšova života

a učení, že nemáme druhé posuzovat,

kdo jaký je, kolik úrody přináší a jak

rychle. Důležité je, zda eangelium klíčí

ve mně samém, nikoli zda nese úrodu

můj bratr, soused či kdokoli jiný z mých

bližních. Mám za to, že právě proto toto

podobenství a jeho výklad předchází

všem ostatním podobenstvím a že teprve

skrze něj chápeme smysl všech podobenství

dalších.

Když se setkáme s člověkem, který nese

úrodu z přijatého Božího slova, ihned

poznáme, koho jsme potkali. A to ne

podle toho, kolik toho zná, jak je chytrý,

na kolik otázek nám dokáže odpovědět,

nýbrž podle toho, jak s námi zachází.

Moudrost totiž nespočívá ve vědění, nýbrž

v jednání. Setkal jsem se s člověkem,

který mi pokládal tíživé otázky, jako

např. proč umírají novorozené děti, a já

mu musel odpovědět, že nevím. Přesto

odcházel klidný a znovu mě několikrát

rád navštívil a vedli jsme spolu dlouhé

rozhovory.