S Bohem u krbu

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 9 /2004
Jednou jsem seděl v křesle u krbu, oheň praskal a jeho
zář vytvářela kolem krbu obrazce ze světla a stínů tak, jak
to žádný malíř nesvede. A já listoval knihami Starého zá-
kona. Listuji Biblí a připomínám si některé části toho pří-
běhu. Jak Abram dostává nové jméno, jak dostává syna.
Jeho syn bojuje o místo k žití s usedlíky v zemi, do které
přišel. I syn jeho syna, Jákob, putuje krajem. I jeho syn...
Dny a roky letí jako vítr, generace střídá generaci, jen
ten sen o zaslíbené zemi zůstává. A když se už, už zdá,
že se začíná naplňovat za řekou Jordánem v krajině ko-
lem města Jeruzaléma, je izraelský lid odvlečen do zajetí.
Pořád dokola; a tak listuji Biblí dál a hledám místo, kde
se konečně zaslíbení o darované zemi vyplní. Kdy už
bude moci potulný Aramejec říci: Hospodine, ty jsi nás
přivedl na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi oplývající
mlékem a medem. V této zemi se mi s tebou radostně
žije. Ale ať procházím knihou knih sebepečlivěji, takové
místo nenacházím.
Kde je ta země Bohem zaslíbená? Ptám se sám sebe
a najednou si uvědomuji, že už nepřemýšlím nad příbě-
hem Starého zákona, ale nad příběhem života vlastního.
A najednou si uvědomuji, jakou posilu mi dává právě ten
starý Izraelec, který nejednou klesl znaven do prachu
cest a možná si říkal, že už se na to vybodne, tahle cesta
nikam nevede. Ale nakonec se vždycky zdvihl, nebo byl
zdvižen, občerstven a šlapal dál, po cestě, co noha nohu
mine, k zaslíbení, k cíli. A i když mi svědectví Bible nic
neříká o tom, jak do cíle dorazil, zmiňuje se několikrát,
jaké to bude, až tam dorazí. A tu představu o cíli má jako
motor, posilu, vyznání. Na zaslíbení svého Boha odpovídá
vyznáním.
Kráčí-li Boží království člověku vstříc, pak si mohu být
jist, že v jeho čele kráčí Bůh sám. Není vytěsněn mezi dva
konce, na začátek a nakonec, ale oba je spojuje. Prochá-
zí mezi nimi jako mezi půlkami obětního zvířete, vzhlíží
na všechno, co je mezi. Tedy i na mne. Pevně stojí na po-
čátku i na konci a stejně tak pevně provází i čas mezi.
Tomu, kdo žízní, dává napít z pramene živé vody, na živu
udržuje, stezkou spravedlnosti člověka vede. I přede
mnou, jako před starým Izraelcem, se každou chvíli na-
plňuje Boží zaslíbení: je mi Bohem a já mu synem. Vždyť
s mým Bohem se scházím ve svém životě jako kolem ro-
dinného krbu, společně se radujeme ze všeho dobrého,
společně se těšíme z tepla a krásy ohně krbu.
Biblický odkaz: 
Zjevení 21:5-7
Autor: 
Brodský, Štěpán
Rok vzniku: 
2004