Podobenství o hořčičném zrnu

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2005
Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena
na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak veliké
větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“
V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. Bez podobenství
k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
Marek 4,30-34
Jak bych vám to Boží království ještě
přiblížil? Což takhle: Je jako semeno. Ale
to už tu přece bylo! Rozsévač sil semena
na poli. Zaseté semeno klíčilo pod povrchem.
A už zase semeno? Ano, a opět
trochu jinak.
Jako zrnko hořčičné. Maličké jak špendlíková
hlavička. Někam vám spadne a už
je nenajdete. A že se taková drobnost
snadno ztratí. Ani si toho nikdo nevšimne.
Jó, když se ztrácejí peníze, to
se hned začne prohledávat kdejaký kout
a smejčit po celém bytě, aby se našly.
Když se ztrácejí velké peníze ze státní
kasy, to jsou toho plné noviny i televize
a po hospodách o tom lidi klábosí do
nekonečna.
Hořčičné zrno je tak maličkaté, že ani
nestojí mnoha lidem za pozornost. Třeba
když uděláte nějaký drobný dobrý skutek,
myslíte, že o tom budou psát v novinách?
No vidíte. S Božím královstvím je
to zrovna takové. Je snadno přehlédnutelné.
Ve svých začátcích rozhodně.
Ve chvatu velikých událostí dějin římské
ř íše si ho nikdo dlouho nevšímal.
Pak se jednu dobu (zhruba po dvě
staletí) tenhle „plevel“ snažili mocní
tohoto světa vymýtit, ale přerostlo
jim to přes hlavu. Přerostlo starověkou
římskou říši i jiné říše. Pravda taky ledasco
kolem sebe zahubilo a zadusilo.
Ale jak si dnes užijeme jeho stínu: Ať
už je to vzdělávací systém, kterému
pomáhali růst středověcí mniši v klášterech,
Bratř i Blahoslav a Komenský
i členové jezuitského řádu. Nebo sociální
ústavy a nemocnice, na jejichž
rozvoji mají svůj podíl sv. Anežka Česká
a další řádové sestry, pietisté v Halle,
Albert Schweitzer i matka Tereza. Anebo
práce s lidmi na okraji společnosti
od dávných začátků Milíče z Kroměříže
po dnešní zařízení Diakonie či Charity.
A to nemluvím o pokladech hudebních,
architektonických a jiných uměleckých
oborů. Stín vzrostlé „hořčiče“ nás každodenně
zasahuje v etických rozhodováních,
tenhle stín padá i na náš právní
systém - nemáme trest smrti, víme, co
je milost, muži a ženy jsou si rovni atd.
To jen tak pro představu, jak moc nás Boží
království zasahuje i zcela nenápadně
každý den. A my to často bereme jako
samozřejmost, které si ani nevšimneme.
V mnoha a mnoha dalších příkladech by
se dalo pokračovat.
Ovšem Boží království je taky skutečností,
která přesahuje naši všednost
a každodennost, roste dál až za konec
našich dějin, přetrvává nejen mnohaleté
říše, ale všechen náš čas i celý náš
svět. A právě velikost toho nového,
budoucího ostře kontrastuje s malostí
hořčičného zrnka. Zároveň je ten budoucí
strom s větvemi, listím a květy
vůbec dosti odlišný od malého kulatého
semínka. Není to jen semínko ve velkém,
rostlina vypadá přeci úplně jinak. A přece
její počátek byla ta malá kulička. Při
pohledu na realitu malých, nejednou
tvrdým povrchem uzavřených kuliček
našich sborů a sdružení a skupinek je
to podobenství o semínku povzbuzením
a výrazem veliké naděje. Ačkoli stín semínka
církve v tomto čase pokryje jen
malou část povrchu zemského, stín budoucího
vzrostlého království je plošně
veliký. A proto je ten začátek ze semínka
tak podstatný.
Biblický odkaz: 
Marek 4,30–34
Autor: 
Mostecký, Aleš
Rok vzniku: 
2005