Píseň v kostele (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/2005
Je libo žalm?
Keřkovský, Jan
Zpívejte Hospodinu píseň novou, volával
náš farář na začátku bohoslužeb a pak
jsme zpívali první píseň: obvykle to byl
hit tak ze šestnáctého, sedmnáctého
století. Naše songy mají trochu po sezóně,
zdálo se mi: možná se tenkrát v hitparádách
držely na špičce, ale říkat jim
dneska „píseň nová“, to chce odvahu…
Dneska už vím, že ta „novost“ není v datu
výroby, ale v něčem jiném. Ale tehdejší
smíšené pocity si ještě pamatuju. Taky
je míváte?
Na začátek bohoslužeb patří žalm, pravil
jeden pedagog. Spousta písní vyjadřuje
nějaký pocit nebo líčí, co bychom měli
dělat, ale my máme na začátku zpívat
o Bohu: o tom, co pro nás udělal, co nabízí,
co žádá. Tak proto žalmy, pravil ten
pedagog: protože v nich je to skoro tutovka,
že se neutopí v pocitech a budou
mluvit o Bohu.
No jo, ale taky byl jeden sbor, kde jiný pedagog
dával zpívat jen a pouze žalmy. Asi to
myslel dobře, ale když umřel, sbor se vrhl na
módní líbivky a o žalmy ani nezavadil. Když
jsem tam kázal a chtěl zařadit žalm, varovali
mě: můžeš, ale budeš si ho zpívat sám.
Během bohoslužeb mají zaznít písně ze
všech období dějin hudby, pravil jiný pedagog.
No ze všech asi ne: neandrtálské
popěvky asi zpívat nebudeme a tvrdší rock
se v kostele taky sotva tak hned uchytí.
Když jsem napsal, že se jeden sbor vrhl
na módní líbivky, myslel jsem tím líbivky
z konce 19. století: móda je v církvi trochu
setrvačná záležitost a pěkné je zpravidla
to, co se dělo, když jsme byli mladí.
Však počkejte, až budoucí mládež odsune
mezi starou veteš to, co vy zpíváte
rádi…
Ej nuž tedy, začíná ve zpěvníku jedna sloka:
autor měl zrovna slabší chvilku. Však
ji mívají i dnešní autoři. Ale stejně vám
řeknu – máme ve zpěvnících hotové poklady.
V těch starých (nelžu!) i v nových
(taky nelžu!): tedy pokud se drží bible
a přitom dovedou zpívat o životě. Těm
starým jsem přicházel na chuť postupně
a dlouho. Naše nové jsem ocenil, třeba
když jsme kdysi v Německu na brigádě
zpívali o nastydlém Eskymákovi nebo
jásavou gloria viktoria videvidevid bum
bum (nelžu!).
Tak zpívejte, co se vám líbí, a střihněte si
občas i něco, co se líbilo křesťanům v roce
raz dva. Někdy nic moc, ale někdy perly
(nelžu). Když je básník prorok a muzikant
umělec, máte šanci prožít v písničce
cosi velikého. Asi ne vždycky, ale někdy
jistě: tak si to nenechte ujít.
 
Potřebujeme neustálou obnovu
rozhovor s Ladislavem Moravetzem
V čem se podle tebe liší „duchovní“
píseň od „světské”?
Je to především v textu, ve kterém je
vždy dobře rozpoznatelný adresát, tedy
komu zpíváme – což je u křesťanských
písní Hospodin. Co se týká hudebních
prvků, jako melodie, rytmus, harmonizace,
způsob doprovodu, úpravy a provedení,
tak zde nějaké vymezení nebo
ohraničení duchovní písně vůči světské
bylo vždy jen relativní, platilo jen v určitou
dobu. Církevní a světská hudba se
vždy navzájem ovlivňovaly. Církev se musela
učit tento fenomén regulovat, neboť
ne vše, co přicházelo ze světa, bylo pro
ni přínosné. Tím ale netvrdím, že postoje
církve vůči hudebnímu vývoji byly vždy
správné.
Jak se jako celocírkevní kantor díváš
na současnou situaci církevního zpěvu
v ČCE?
Vedle míst, kde se zpívá celkem dobře,
existuje řada sborů i kazatelských
stanic, kde zpěv zkomírá a kde se zpívá
jen zúžený repertoár písní. Máme málo
doprovazečů společného zpěvu, z nichž
většina jsou starší lidé. Máme málo pěveckých
kroužků (smíšených, dětských,
mládežnických, seniorských), které by
pravidelně účinkovaly při bohoslužbách.
Spoléháme na hudební nadání farářů,
kteří často musí forsírovat na své hlasivky,
aby vedli společný zpěv. O tyto věci
by se mohli starat např. lidé s hudebním
vzděláním.
Pracuje se na novém zpěvníku. Jsou
vůbec potřeba nové písně?
Myslím, že ano. Každá doba přináší nová
témata, nové melodie a způsoby doprovodu,
nové formy písní a jiných liturgických
zpěvů. Tato inovace by se měla
promítnout i do církve. Nový zpěvník
tuto možnost nabízí. Nová píseň by měla
oslovit, tím myslím, že by neměla být bez
výrazu a bez hloubky.
Co bychom my, jako evangelická církev,
ve sféře duchovní písně potřebovali?
Především bychom potřebovali oživit
hodnoty, které jsou spojeny s naší reformační
tradicí. Někdy se mi zdá, že našemu
zpěvu chybí větší vnitřní motivace. Musíme
také pamatovat na pravidelné cvičení
nových písní při bohoslužbách, neboť zde
se shromažďuje celý sbor, celé pěvecké
těleso.. Církevní zpěv vyžaduje neustálou
obnovu, mělo by se o něj permanentně
pečovat, čistit ho od různých nánosů, aby
nedocházelo k vytváření špatného „podhoubí“,
které může pak vést k různým
„diagnózám“ společného zpěvu.
Pak bychom mohli využít i jiné liturgické
zpěvy než jsou písně, např. zpívané aklamace,
krátké tématické refrény, antifony
ke čtení z Písma, psalmodie.
Můžeme se někde poučit?
Ano. Novým pěveckým a liturgickým
praktikám se můžeme přiučit v blízké
i v široké ekumeně. Ta je pro naši církevní
hudbu spolehlivějším inspiračním zdrojem
než světská kultura.
Mohou podle tebe hrát roli bohoslužebné
hudby písničky doprovázené na
kytaru?
Určitě ano, i když kytara má omezené
doprovodné možnosti oproti varhanám
nebo klavíru. Je sice vhodnější pro tzv.
moderní rytmické písně, ale pokud ve
sboru není varhaníků, může být pro shromáždění
dobrou harmonickou oporou.
Jaké období církevní hudby máš nejradši?
Jako církevní hudebník jsem fascinován
bohatstvím církevní hudby, a to proto,
že přináší mnohostranné vyjádření víry
křesťanů z různých dob a míst. Každé
období, každý autor hudby a textu klade
důraz na něco jiného. Každá epocha má
svou osobitou zvukovou i výrazovou krásu,
která vynikne právě v té pestrosti. To
se mi na církevní hudbě nejvíce líbí.
Je ti v našich kostelech něco protivné?
Ano, že se evangelíci někdy neumí před
bohoslužbami ztišit a pak naše bohoslužby
začínají hlukem, který mi připomíná
hluk z nádražní haly. Do hluku se
blbě hraje úvodní preludium… A navíc to
pro nás není ta nejlepší vizitka.
Co se dá v konkrétních našich sborech
udělat pro zkvalitnění bohoslužebné
hudby?
Hledat lidi, kteří by se mohli pro tuto
sborovou činnost angažovat, motivovat
je, posílat je na různé kurzy a vzdělávání,
která naše církev nebo jiné církve nabízí.
A pak nezapomínat jim alespoň symbolicky
projevovat vděčnost. •
 
Pohled účastníka
Některé písničky přímo svádějí k spánku, zvláště pokud pan farář oznámí: „Budeme
zpívat píseň 198, od sloky 1 do 8 a od 10 do 19.“ Těch je naštěstí menšina, jiné
písně přímo evokují k tanci, vedou k zamyšlení nad biblickým textem, dodávají
odvahu, další můžou navodit smutek, radost, zlost… Píseň je pro mne víc než jen
text přednesený v různé hlasové výšce a délce, je jaksi „kontrastnější“, má větší
„rozměry“ – ač se to tak nestává, můžete dát veselým slovům temnou, smutnou
melodii a naopak. V tom vidím sílu písniček, ve spojení textu s hudbou, dobrý text
s dobrou hudbou můžou tvořit výbornou písničku, nevnímám jen to slovní sdělení,
ale píseň jako celek – tedy melodii, rytmus, rychlost, hloubku či výšku tónů a samozřejmě
pocity z textu. Někdy mi písnička dá více než kázání, nebo díky ní pochopím
jeho smysl, či mi doplní mezeru, kterou kázání zanechalo. Jindy je písnička
jako modlitba, nacházím v ní odpuštění, milost, novou víru. Ne vždy mi dá odpověď,
někdy se právě táže, dává otázky a já pak musím hledat, přemýšlet. A pak,
píseň si zapamatuji snadněji než slova Bible a tak se stane, že v nějaké bezradné
situaci mi naskočí slova písničky, jejíž text dodá nápad jak a co dál.
Vojta Máca, pravidelný návštěvník bohoslužeb
 
anketa
Někdy modlitbou, vyznáním, útěchou, otázkou. Jindy vyjádřením pocitu nebo odkaz
předků. Někdy také jen příjemné zpestřování bohoslužeb. — Betty, 17 let,
Hlinsko Píseň je pro mě rozmluvou s Bohem a především chválou.
— Katka, 24 let,Olomouc Jedním z mála míst, kdy se můžu zapojit.
Modlitba. Chvíle utrpení pro hudební sluch. Čas, kdy můžu vyjádřit radost víc
než pouhými slovy. — Marie, 22 let, Nový Bydžov Píseň je pro mě
společné zpívání modliteb Bohu. Je to aktivní spoluúčast na bohoslužbách. Bez
zpěvu bych si už asi bohoslužby nedovedla představit. — Miriam, 15 let, Olomouc
Nudou, bezmyšlenkovitostí, utrpením, estetickým zážitkem,
modlitbou, radostí, mystickým zážitkem. Chvíle pro přemýšlení, –
spojení s těmi, kteří zpívají se mnou i s těmi před námi – pěkné, povzbuzující, nesrozumitelné
texty (i melodie) – zazpívám si. — anonym Jakási modlitba
vyjadřující vztah k Bohu – buď jako chvála, prosba či dík. Někdy je mi píseň
povzbuzením v těžkých chvílích. — František, 18 let, Polička
Autor: 
Keřkovský, Jan
Autor: 
Moravetz, Ladislav
Autor: 
Máca, Vojta
Autor: 
anketa
Rok vzniku: 
2005