Daň císaři

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2005
Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Ti šli a řekli:
„Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled
na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň
císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“ On však prohlédl jejich úskok a řekl
jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“ Když mu jej podali, zeptal se jich:
„Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo,
odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.
Marek 12, 13 - 17
„Volíš Losnu nebo Mažňáka?“ dorážely
na Mirka Dušína dvě jinak znepřátelené
skupinky Vontů. Tlačily ho do temného
kouta, odkud nebylo úniku, a Mirkovi nezbývalo
než horečně přemýšlet, od které
skupiny asi dostane menší nakládačku,
když se přikloní k názoru právě té druhé.
Že se Mirek Dušín do takové situace ve
Stínadlech nedostal? Pravda. Ale Ježíš
v evangeliu ano. To když za ním přišly dvě
jinak znepřátelené skupinky farizeů a herodiánů
a tlačily na něho v otázce daní:
„Jaký přístup máme zvolit?“ A i my se do
podobných situací nad různými otázkami
v životě dostáváme. Nazýváme je volbou
menšího zla.
Ježíš tomu ovšem říká pokušení. Prohlédl
jejich úskok. Nenechal se zmást sáhodlouhým
sladkým a úlisným úvodem, kterým
farizeové a herodiáni pasují Ježíše do
role naprosto objektivního soudce a neomylného
učitele. Poznal, že říkají něco,
co si nemyslí, jen aby ho načapali. Tohle
ďábelské našeptávání podsouvající jemu,
člověku Ježíši z Nazareta, bohorovnost,
odmítá. Ani náznak uvažování, že by na
tom mohlo něco být, stejně jako při pokušení
na poušti, stejně jako v jiných pokušeních.
Neopakuje rajskou chybu Adama
a Evy. Odmítá si se zlem zadat. Nehodlá se
do té špíny namočit ani trošičku.
Copak to jde? Kudy vede cesta z takové
šlamastiky? Ježíš nejdřív odmítá tu
otázku farizeů a herodiánů a pak klade
jinou: „Čí je to obraz a nápis?“ Na penězích
bývají státníci nebo symboly zemí,
kde mince a bankovky platí. A taky nápisy
centrální banky, která měnu uvádí do
oběhu, do světa a do „života“. Ale jaký
obraz neseš,člověče, ty? Kdo tebe stvořil
ke svému obrazu? Kdo ti daroval život
a uvedl tě do světa? Kdo tě oslovuje skrze
to, co je napsáno, skrze Písmo? Kdo má
určovat tvůj život? Snad denár, koruna
nebo euro?
Co nese Boží obraz, co patří Bohu, odevzdejte
Bohu. A co obraz císařův, ať si
klidně císařové vezmou zpátky. Na to
nejdůležitější, na váš život, ať si o daních
či o volbě Velkého Vonta myslíte, co
chcete, má nárok jedině Bůh. Žádný císař
si nemůže žádat celého člověka, ani pan
prezident (jakéhokoli státu) se nemůže
stavět do role Pána Boha.
Mirek ucítil za zády zeď. Už nemá kam
ustupovat. „A co by měl ten zvolený
hlavně prosazovat?“ vyhrkl náhle.
„Aby se hrálo fér,“ ozvalo se po chvíli
z jedné skupinky. „Aby vítězila pravda,“
přidal se jiný hlas. „Aby mezi Vonty sílilo
přátelství a soudržnost.“
„Tak toho, kdo se za tohle zasadí, toho
bych volil,“ povídá o něco klidněji Mirek.
„Aby Vontové drželi při sobě, neházeli si
navzájem klacky pod nohy a nepovyšovali
se jedni nad druhé.“
„Hmm, dobrý. Na tom něco je.“ Za obdivného
mručení se skupinky pomalu
vytrácely, ačkoli někteří Vontové kroutili
hlavou, jak to, že ten vetřelec nedostal
ani jednu herdu.
Biblický odkaz: 
Marek 12,13–17
Autor: 
Mostecký, Aleš
Rok vzniku: 
2005