ČÍM ZAČÍNÁ NADĚJE

Verze pro tiskPDF verze
Původ materiálu: 
David Balcar, aktualizovala Radka Včelná
Biblický oddíl: 
Zjevení 2
Biblický oddíl: 
Zjevení 3
Datum přípravy: 
Ne, 16/12/2012
 

1. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ DO PŘÍBĚHU:

Co můžete udělat pro toho, kdo je dlouho nemocný, koho postihl ně­jaký malér?

Motivaci necháváme společnou pro mladší i starší. Nechte chvíli plynout nápady, děti nemusí hned přijít s tím, že mu napíšou dopis. K „psaní“ však dojděte a zkuste ho případně odlišit od esemesky – SMS je rychlá, ale dopis jde líp prohlížet, může se tam namalovat/nalepit obrázek, může se pověsit nad postel…)


2. Poznámky k textu a jeho katechetickému využití

apokalyptika jako způsob zvěs­tování: texty této i přespříští úlohy (Zj 21-22) patří svým žánrem mezi tzv. apokalyptickou literaturu. Vznik a rozvoj tohoto způsobu zvěstování souvisí s dějinnými událostmi, které pro Izrael a později pro církev představovaly hrozbu likvidace (makabejské války v 2. stol. př. Kr., pád Jeruzaléma r. 70 n. l., pronásledování křesťanů za císaře Domitiána – 90. léta n. l.). V době, kdy jsou v napro­sté převaze ti, kdo se otevřeně stavějí proti Hospodinu, Ježíši Kristu a jejich vyznavačům, povstávají svědkové víry, kteří zvěstují, jak víra události, které nutí k naprosté beznaději, smí ucho­pit. Literární formou, kterou je toto svědectví vyjádřeno, je apokalypsis, tj. „odhalení, vyjevení“. Ježíš Kristus jako poslední Pán dějin dává svým svědkům nazřít, že řádění rouhačství, nevěry, násilí a nespravedlnosti není poslední (co do času i významu), nýbrž předposlední kapitolou dějin spásy. Víra je zvána, aby i uprostřed takového běs­nění počítala s budoucností, která patří Božímu království – a světlo jeho vítěz­ství „pouštět“ i do naprosto potemnělé přítomnosti.

Základním účelem biblické apoka­lyptiky je tedy posílit věrnost spole­čenství, které je otřeseno rozsahem nepřátelství; upevnit a prohloubit důvěru v Boží a Kristovo panství; vy­svobodit mentalitu víry ze spárů osu­dovosti (tj. dát poznat, že rozhodující pro životní nasměrování, myšlení i roz­hodování a jednání nejsou právě pa­nující režimy a okolnosti, ale zaslíbení Božího království); ujistit přítomnou Kristovou solidaritou.

Biblická apokalyptika (narozdíl od mimobiblické – Sybillina proroctví apod.) nepíše jízdní řád dějin stvoření (co, jak a kdy proběhne, co bude ná­sledovat), ale výrazně nechává zaznít naději, že poslední slovo má Ježíš Kris­tus a jeho dílo vykoupení. Vzkříšený Pán zůstává poslední a svrchovanou autoritou.

kult císaře a pronásledování: obecná shoda panuje v tom, že kniha Zjevení je psána v situaci pronásledo­vání za císaře Domitiána. Ten se roz­hodl využít již existujícího kultu císaře (s příslušnými poctami a vyznáním „císař je Pán“) jako sjednocující prvek v římské říši. V maloasijské oblasti bylo pak náboženské rozpoložení tamější společnosti obzvláště vstřícné vůči takovýmito kultům. Když se křesťané ukázali jako ti, kdo pro věrnost Pánu – Ježíši odmítají vzdát božskou poctu pánu – císaři, vyprovokovali tu pogro­my a pronásledování.

maloasijské sbory mají svá sídla vesměs v obchodních, hospodář­ských či politických „uzlech“ (snad jen Thyatiry nebyl tak známé). Podrobné informace přináší např. výklad Jiřího Ottera Dopisy adělům/Odměny vítězům (Kalich, Praha 1993). Podle něj sou­visejí jednotlivé atributy, zmiňované v tom kterém dopise, s charakteristi­kou místa.

svědek presbyter Jan: povola­ným svědkem, který má vyřídit „pravé slovo v pravý čas“, je presbyter Jan, který byl jako představitel sboru depor­tován na ostrov Patmos (prý tu praco­val v císařských dolech na rtuť). Prožil vytržení ducha v den Páně (Zj 1,10-11) – obdobné pověření jako proroci, kteří byli pověřeni, aby svým posluchačům posléze vyřídili, jak to vlastně všechno je (viz např. Iz 6, Ez 1). Přitom se mu dal poznat Vzkříšený Pán a pověřil ho napsáním povzbudivých a zároveň kri­tických listů.

Ze způsobu pověření a adresné konkrétnosti vyplývá prorocká povaha textu, zejména 2. a 3. kapitoly. Pro­roctví není předpověď, ale slovo, které autoritu Pána církve zakresluje do ak­tuální situace církve a sboru.

dopisy sborům – knihu Zj lze rozdělit podle osnovy, vyslovené Vzkří­šeným (Zj 1,19): Napiš 1. co jsi viděl – 2. to, co jest – 3. to, co se má stát potom. Dopisy v kap. 2 – 3 představují druhou část, přičemž jsou samozřejmě provázány s první i třetí. Mají povahu krátkých epištol, všímají si konkrét­ních problémů konkrétního společen­ství. Upozorňujeme zde na opakující se textové motivy:

andělu církve piš: anděl zname­ná posel. „Posel synagogy“ je doložené označení pro ty, kdo v diaspoře vedli synagogální bohoslužbu. Je tedy prav­děpodobné, že „anděl (místní) církve“, tj. sboru, je označení pro toho, kdo vedl bohoslužbu křesťanského sboru.

toto praví: sám obrat upomíná na výzvy a zaslíbení starozákonních proroků. Zatímco oni se často odvo­lávali na vysvoboditelské Hospodino­vy skutky (Iz 43,1; 43,16), prorocké Janovo slovo odvozuje svou autoritu od Vzkříšeného, jehož představuje pomocí symbolických znamení, které se objevily ve zjevení Janovu v 1. kapi­tole. Tyto motivy Jan „viděl“ (Zj 1,19), přesněji, byly mu ukázány jako zname­ní Kristovy svrchovanosti, moci a vítěz­ství. Na toto aktuální Kristovo panství odkazuje i své adresáty.

vím o tvých skutcích: biblické „vím“ či „znám“ se nejprve vztahuje ke konkrétní situaci adresáta, zejména jeho nouzi. Tak jako kdysi Hospodin ve svém „zakládajícím příběhu“ ohla­šuje Mojžíšovi „znám jeho bolesti“, tj. otrocké sevření Izraele (Ex 3,7), tak nyní Vzkříšený skrze svědka Jana ohlašuje, že ví o sevření pronásledová­ním, o svědeckých zápasech, o věrnosti i selháních a polovičatosti svého lidu na konkrétních místech.

povzbuzení a napomenutí: „neboj se“, „rozpomeň se“, „mám proti tobě“, „probuď se“ souvisejí vždy s kon­krétní situací sboru. Sedm dopisů není obecnou „typologií sborů“ od „nejživěj­ších“ po „nejmrtvější“ – ale dokladem, že autor listu dobře znal situaci adre­sátů, sociální, politický a náboženský kontext a z toho vyplývající ohrožení a výzvy. Napomenutí Vzkříšeného je zakresleno do konkrétnosti místa. Z těchto částí mj. vyplývá, že ani pro­následováním nebyly všechny sbory ohroženy stejně.

kdo zvítězí: závěrečné zaslíbení má funkci jakéhosi „průhledu k cíli“. Teď se vám stmívá, nevidíte cíl, připa­dá vám nenávratně ztracený, ale po­hleďte, co je tam pro vás nachystáno. Jde o povzbuzení k vytrvalosti a posile k překonání překážek. Závěrečný „prů­hled“ je zároveň spjat s úvodním „vím“: ten, který už teď panuje a jemuž záleží na situaci jeho lidu, nepochybně pro­káže své vítězství. Proto jeho autoritu má teď jeho lid respektovat a na jeho vítězství se těšit. Tento motiv je pod­statný i vzhledem k adventnímu zařa­zení úlohy.

židé jako nepřátelé – texty ně­kterých listů zmiňují jako nepřátele „ty, kdo si říkají židé, ale nejsou“, „sy­nagogu satanovu“. (Zj 2,9; 3,9) Listy odrážejí situaci pronásledování, kdy židé měli statut tolerovaného nábo­ženství, kdežto křesťané, kteří se ze sy­nagogy viditelně vydělili, už ne. Podle některých výkladů se mezi křesťany objevila myšlenka zříci se Ježíše jako Mesiáše–Krista a znovu se ukrýt pod „deštník“ tolerovaného náboženství. Podle jiných naopak docházelo k tomu, že křesťané byli pro svou stále zřetel­nější odlišnost ze synagogy vypuzeni, aby v době prosazování císařského kultu a rozjitřených vášní lúzy neohro­žovali její zvláštní statut. S mladšími můžete problematiku vynechat, star­ším můžete vyložit toto dějinné pozadí – a upozornit, že ostrost odsudků je mj. projevem čerstvého rozchodu církve a synagogy („porozvodové“ odsuzování bývalého partnera).

Nikolaité, učení Balámovo – jsou pravděpodobně hnutí, inspirovaná gnozí. Pohrdala „tělesnou“ stránkou lidského života (věrné vztahy, prá­ce, rodina, pospolitý život – politika) a soustředila se na vymanění z tohoto „uvěznění“ v tělesnosti a každodennos­ti. Přitom však často docházelo k tomu, že vyznavači těchto směrů svým vý­střelkům nekladli žádné meze. Proto je hnutí přirovnáno k mágovi Balaá­movi, který podle Nu 24 nakonec svedl Izrael, a k jedné z nejvykřičenějších propagátorek baalovského modlářství v Izraeli, královně Jezábel (srv. 1Kr 16–19 a 22).

 

3. FORMULACE TÉMATU

V různých těžkých situacích potřebuje každý z nás slyšet – nebo číst, něco, co nás povzbudí, nakopne, napomene. Také společenství sboru může procházet něčím složitým – může to být pronásledování a z něj plynoucí beznaděj, může to být naopak blahobyt, ve kterém přestává být vidět, co je opravdu důležité. Presbyter Jan píše sedmi sborům právě to, co do své situace potřebují slyšet. Víra ve vzkříšeného Krista pomáhá vidět sebe sama a své společenství reálně, nepropadat zoufalství, ani když je přítomná skutečnost tíživá, ohrožující a plná děsů, a mít výhled k budoucnosti Božího království.

 

4. VYKLADAČSKÁ A KATECHETICKÁ ÚSKALÍ

– vždycky znova je potřeba připo­menout si, že „apokalyptika“ není před­pověď, ale reakce na stávající situaci.

Tento rozpor mezi formou (odhalení bu­doucnosti) a záměrem (povzbudit a na­pomenout určité společenství v určité situaci) se těžko vysvětluje dospělým, natožpak dětem. Využijte maximálně pracovního listu – a dopis pro svůj sbor zkuste napsat podle osnovy „od koho“ – „andělu našeho sboru“ – „vím o tvých skutcích“ atd. Těžiště by mělo být v roz­hovoru, co nás trápí a co nám jde dnes v našem společenství – odtud by se měl rozhovor přenést k výkladu biblického textu – a pokusit se TAKÉ PRO NÁS zpracovat jeho impulsy. Může se uká­zat, že to úplně nejde; potom lze dětem vyložit, že bible není úplně jednoduše přesaditelná.

– můžete také pracovat s rozporem mezi situací většiny adresátů (pro­následování či jeho hrozba, ohrožení zavádějícími bludy) – a situací naší (svoboda pro církev, bezpečí). Ohrožuje něco církev, když ji nic/nikdo neohro­žuje zvenčí?

– svět antiky bývá v dějepise uvá­děn jako příkladné období vzdělanosti a rozvoje kultury. Římská říše zase jako společnost, kde vládlo právo. Upo­zorněte děti, že v perspektivě rané círk­ve nesla tato společnost nepřátelské, násilnické, leckdy až totalitní rysy.

– žánr dopisu nesl ve starověku jistou obřadnost (patřilo k němu uvést odesílatele a adresáta s funkcemi, titu­ly apod.) Tím nabýval významu i jeho obsah. Dopisy bývalo zvykem uschovat a číst opakovaně. Dnešní esemesky a e-maily (vzhledem k jejich množství a snadnosti odeslání) mají oproti tomu jepičí život – i význam. Děti navíc ne­mají ještě zkušenost s dopisem, kterým se oznamuje ne/přijetí na střední či vysokou školu.

 

5. OSNOVY VYPRÁVĚNÍ

a) poznámky a osnova pro mladší škol­ní věk:

Soustřeďte se především na to, že Jan posílá sborům povzbuzení. Sám je uvězněn v pracovním táboře. Zdůraz­něte, že nepíše jako „zdravý“ „nemoc­nému“ ale ze stejné, ne-li horší situace. Odvahu a naději k takovému poselství dává právě víra ve Vzkříšeného Krista

I. Motivace

II. Pronásledování, Jan deportován na Patmos

III. Pověření napsat listy sedmi různě ohroženým sborům

IV. Důležité je napsat, jak to vidí Ode­sílatel

V. Co bychom napsali my? (viz pra­covní list)

 

b) poznámky a osnova pro střední a starší školní věk:

Rozveďte i konkrétní napomenutí a povzbuzení. Nemusíte podrobně probrat obsah všech sedmi dopisů – vyberte některý z nich nebo jen základní témata. Dojdete-li k poslednímu bodu osnovy, mluvte nejen o tom, co byste na­psali svému sboru, ale také o Janově motivaci – byl pověřen Vzkříšeným. Můžeme být i my pověřeni k tomu, abychom takto svědecky zápasili o svůj sbor, církev?

I. Motivace – Čím začíná naděje

II. Pronásledování, Jan deportován na Patmos

III. Pověření napsat listy sedmi různě ohroženým sborům

IV. Kým je pro ohrožené společenství Odesílatel – Kristus

V. Co ví a čeho si všímá – solidarita, povzbuzení a napomenutí

VI. Zaslíbení: poslední není nepřá­telství ani schopnosti sboru, ale Kristovo vítězství

VII. Můžeme být pověřeni něco napsat my? (viz pracovní list)


6. METODICKÉ POKYNY K PRACOVNÍMU LISTU ZDEŇKA ŠORMA

Obrázek může sloužit buď jako mo­tivační uvedení nebo jako aplikace výkladu.

V prvém případě nechte děti na za­čátku napsat dopis o svém sboru. Na to můžete navázat tím, že takové dopisy psal také Jan na začátku církve v situaci pronásledování. Mladším je můžete převyprávět, se staršími si je můžete přečíst. Společně pak mluvte o tom, zda a jak se dopisy dětí a dopisy Janovy liší a proč tomu tak je. Přitom můžete dojít k tomu, že naděje začíná upřímností vůči sobě.

V druhém případě vyzvěte děti po výkladu, který zdůrazní otevřený a sebekritický pohled jako předpoklad naděje, aby napsaly obdobný dopis o svém sboru. Společně si je pak pře­čtěte a mluvte o tom, zda děti byly jen kritické, nebo uměly ocenit jako Jan i dobré věci.

Pokud se děti vrací do shromáždě­ní, můžete v něm s vysvětlením, proč děti dopisy psaly, některé přečíst.


7. LITURGICKÝ RÁMEC (vstup, písně)

Žalm 7,10b — Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!


8. VYPRÁVĚNÍ A NÁPADY PRO PŘEDŠKOLNÍ VĚK

-


9. VYPRÁVĚNÍ PRO STŘEDNÍ ŠKOLNÍ VĚK

I. ČÍM ZAČÍNÁ NADĚJE

Podle čeho poznáte dobrého učitele nebo trenéra? Je to ten, který vás moc nehoní, nebo ten, který vás upozorňuje na chyby? Jaký by to by učitel angličtiny, kdyby vás nechal anglická slovíčka vyslovovat po česku? Jaký by to byl učitel hudby, kdyby vás ne­upozornil na špatně zahranou notu? A co dobrý trenér – nechá vás sedět, když už vás začínají bolet nohy? Řekne vám, co děláte špatně?

A ještě podle něčeho je poznáte…. Řekl bych, že dobrý učitel i trenér umí pochválit a taky povzbudit své svěřence k trpělivosti a vytrvalosti a ukáže jim zajímavý cíl, ke kterému směřují. A malý sportovec či muzikant ví, že to, co se s ním děje, má smysl, i ta dřina i leckterá potíž, která s tím souvisí, protože je čeká odmě­na. Na někoho možná přímo medaile či diplom, někomu je od­měnou spíše výkon sám – třeba uběhnout maratón nebo zahrát těžkou skladbu, to člověk překoná sám sebe a tím zvítězí. A pak si vzpomene na svého učitele nebo trenéra a říká si: Dobře, že mě nešetřil a nutil mne opravovat chyby. Ale on uměl taky pořádně povzbudit.“

 

II. TĚŽKÁ DOBA PRO KŘESŤANY

Z doby apoštolů Pavla a Petra se na chvíli přesuneme asi o půlsto­letí dopředu. V mnoha městech už jsou křesťanské sbory a mají za sebou nejednu těžkou dobu pronásledování – za císaře Nerona. Už nežijí pamětníci Ježíšova vystoupení a církev zažívá jiná ohro­žení než na začátku.

Římská říše má stále velkou moc a na trůnu sedí císař Domi­cián. V téhle době se křesťanům daří špatně. Jsou vyhledáváni a vyslýcháni, v Efezu je nový císařský chrám.

Jeden z významných představitelů církve se jmenuje Jan. Je to muž s velkou autoritou, mnozí ho znají, a když něco řekne, tak tomu věnují velkou pozornost. Tohoto Jana Římané odvezli na os­trov Pathmos, do pracovního tábora, prý tam vězňové pracovali v dolech, kde se těžila rtuť. Nebylo to poprvé a ani naposledy, kdy se někdo mocný na trůnu bál někoho zdánlivě bezmocného, který bylo ovšem odvážný a Bůh mu dával sílu promluvit pravdu, i když to bylo velmi nebezpečné. (Vzpomenete si možná na některé pří­klady z Bible – proroci... ) Jan se nijak neprovinil, ale bylo v zá­jmu vlády, aby byl vzdálen a nekomplikoval římské akce za po­vinnou jednotu všech lidí pod vedením císaře, tedy i akce proti křesťanům (kteří císaře uctívat a ve všem poslouchat nemohli). Je velmi pravděpodobné, že Jan během tohoto pronásledování křes­ťanů také zahynul.

 

III. JANOVO POVOLÁNÍ

Jan se jednou, snad v neděli, v tomto dni plném moci a přítom­nosti vzkříšeného Krista, dostal do zvláštního stavu, v němž vidí nevídané a slyší neslýchané. Dostává úkol napsat sedm dopisů sedmi sborům v Malé Asii. A Jan slyší, co jim má psát:

IV. DO SBORU V EFEZU PIŠ

Vím o vaší vytrvalosti, že to u vás není lehké. Zvlášť když chodí různí lidé, vydávají se za kazatele, a přitom jsou to podvodníci a le­noši. Chválím vás také, že jste pro svou víru ochotni i trpět a něco obětovat. Ale chtěl bych vás podpořit, abyste pořád byli tak horliví a stateční jako dřív, na začátku. Není to jednoduché vydržet, ani v závodě, ani při práci, ani při učení. Ale nezapomeňte, že kdo vydrží, dojde k cíli, uvidí a ochutná dobré plody víry. (Jako když po celoroční vytrvalé práci můžete sklidit dobré ovoce.) Cesta víry vede ke stromu života, jeho plody jsou dobré. A tak vytrvejte!

 

V. DO SBORU VE SMYRNĚ PIŠ

Vím, jak na tom jste. Vím o vašem soužení, problémech a chudo­bě. Vydržte. Možná to ani nevíte nebo nevidíte, ale máte mnoho, máte se o co opřít. Vím, že se vám posmívají, ale nebojte se. Při­chází těžký čas, mnozí možná budou ve vězení a v ohrožení života. Bude to těžká zkouška. Držte se víry. A dostanete vítězný věnec života (jako když vítěz na olympiádě dostává vavřínový věnec).

Naslouchejte pozorně: ten zápas je těžký, ale není marný, má slavný cíl. Bojujte boj víry, běžte za Ježíšem, od jeho lásky vás ne­může odloučit ani život, ani smrt. Opravdu – ani smrt!

 

VI. DO SBORU V PERGAMU PIŠ

Vím, kde bydlíte. Ve vašem městě je krásná knihovna, největší na světě (těch knížek a těch mouder a taky nemouder v nich). Máte tam i krásné památky – to je jistě hezké bydlet v takovém městě (jenomže tou hlavní památkou je oltář zasvěcený Diovi, modle). Jsou u vás báječné lázně – mramorový bazén, bahenní zá­baly, starověké fit-ness centrum, pobyty v podzemí pro ty, co špat­ně dýchají (jenže to všechno je vlastně svatyně boha Asklépia).

Vy, křesťané v Pergamu, jste věrní. Skoro ani nevím, co se vám dá vytknout. Snad jen, že jste příliš shovívaví k jiným nábožen­stvím a jejich bohům, k cizím naukám a nemoudrům. Nevím, jestli mlčíte ze slabosti či z laskavosti, ale nemůžete přece přijímat každý názor, který se objeví. Nemůžete se účastnit všech akcí. Nelze všechno trpět. Vytrvejte, stojí to za to nejít vždycky s davem a umět být jiný.

Kdo vytrvá, dostane bílý kamínek a na něm bude jeho nové jméno. Však víte, že ti co vytrvali třeba ve válce, dostali plaketu, či řád – osobně. Takový řád či kamínek funguje jako volná vstupen­ka. Také do budoucí radosti.

 

VII. DO SBORU V THYATIRÁCH PIŠ

Vím, jak to u vás je, že váš sbor kvete. Ví se o vaší víře a lásce, že si vzájemně pomáháte, jste sbor činorodý, tak by to mělo být. Jistě je to radostné a posilující se s vámi setkat.

Jen jednu věc chci vám zdůraznit – jde o tu ženu, která je jako Jezábel, manželka krále Achaba, a strhává mnohé na špatnou cestu. Má velký vliv, snad kouzlo osobnosti, snad si chce získat autoritu, možná umí promluvit, ale nenechte se jí ovlivnit, nevede vás dobrým směrem.

Bránit se není složité – prostě se držte se toho, co jste přijali (totiž dobrou zprávu o tom, že Boží království je blízko). Držte se toho, co znáte, a nenechte se rychle nadchnout něčím novým, i když je to třeba na první pohled zajímavé. Uvidíte, že to má krát­ký dech. To co jste přijali, apoštolskou zvěst o Ježíši – to je dobrý základ, který vám stačí.

 

VIII. DO SBORU V SARDÁCH PIŠ

Váš sbor ještě existuje, má své razítko, seznam členů a program práce, ale křesťanský život, živá víra už vyprchala, popravdě řeče­no: je to mrtvý sbor. Ale nejste odepsaní (jinak by už ani nemělo cenu vám psát). U našeho Pána nikdo není odepsaný, on přece nedolomí nalomenou třtinu a neuhasí čadící knot. Buďte bdělí, probuďte se a posilněte se. Podpořte to, co ještě zbývá, a ty, kteří ještě zbývají.

Mnoho vám chybí, leccos nezvládáte, nic si nenamlouvejte. To je první předpoklad obnovy – na nic si nehrát, přiznat chybu (pokání se tomu říká). A vzpomeňte na to, co jste slyšeli a přijali, na vyprávění o tom, jak byl Bůh s Izraelci, na vyprávění o Ježíšovi a učednících, o síle od Boha, která provázela mladou církev (Duch svatý se té síle říká), vzpomeňte, co jste slyšeli, a jednejte podle toho.

A když se té síle od Boha otevřete, zvítězíte. A dostanete bílá roucha na znamení vítězství (však jste někdy viděli, že vítěz cyklis­tického závodu dostává za odměnu nový dres). A budete zapsáni v Knize života.

 

IX. DO SBORU VE FILADELFII PIŠ

Vím o vaší výdrži, jste stateční, obstáli jste v těžkých dobách, udr­želi jste víru. A poznají to i ti, co vás podceňovali. Čeká vás však ještě další zkouška, těžká, přijde na celý svět. Držím vám palce, myslím na vás, nebojte se.

A když vydržíte těžké časy, bude mít napořád místo u Boha, v jeho blízkosti.

 

X. DO SBORU V LAODIKEJI PIŠ

Vím, jak tomu u vás je. Jste takoví mdlí, nemastní neslaní, ano vlažní. Nedokážete se pro nic nadchnout, ani se nad něčím zděsit. Nejste ani jako osvěžující studená voda nebo džus, ani jako léčivé horké prameny nebo teplý čaj v zimě. Vy jste spíš zteplalá mine­rálka nebo vychladlá polévka, to se prostě nedá požívat. (Sami víte jaké je to setkat se s někým, komu je všechno jedno, kdo se nemí­ní vzrušovat, kdo je bezbarvý, polovičatý, vlažný.)

Je to tím, že jste bohatí? Myslíte si, že jste bohatí – máte ban­ky, oděvy na vývoz, lékařskou školu a výrobnu léků, čilý obchod. Říkáte, že nic a nikoho nepotřebujete, tak moc zajištění jste. Sku­tečně nikoho nepotřebujete? Ani Pána Boha ?

Ta potíž je, milí laodikejští, v tom, že ve skutečnosti jste ubozí, slepí a nazí. I když máte konto, jste oblečeni podle poslední módy, i když máte kdovíjaké léky.

Nelíbí se vám, co píšu? Kdyby mi na vás nezáleželo, dávno bych se o vás ne­zajímal a měl bych nebeský klid.

Nekupujte pozlátko, podívejte se pořádně kolem sebe, a snažte se získat, co je doopravdy cenné, co má hodnotu třeba až na dru­hý, možná až čtvrtý nebo pátý pohled – něco, co vydrží v ohni, ve zkouškách, v bouřích, něco, co neztratí cenu při inflaci, povod­ních, nesežerou to moli nebo rez. Hledejte to, co nabízí Bůh.

Stojím přede dveřmi a tluču. A kdo zaslechne můj hlas a otevře mi, k tomu vejdu a budeme spolu večeřet. To je odměna v cíli pro ty, kdo vydrží na dobré cestě. Společná večeře s Kristem v radosti u prostřeného stolu.

 

XI. SEDM SBORŮ

Sedm dopisů sedmi sborům. Každý je jiný. (Byli jste už někdy na bohoslužbách v jiném sboru než je ten váš?) Někteří slyší na­pomenutí, jiní více povzbuzení.

Ten kdo ty dopisy píše, je zná. Ví, kdo potřebuje povzbudit, protože je v těžkostech, ví kdo potřebuje spíš upozornit na chyby. A všichni potřebují výdrž a naději na cíl a odměnu.

Ten kdo ty dopisy píše je Učitel s velký U, trenér s velký T. Je­jich Pán, který je má rád a myslí to s nimi dobře. A co myslíte, že by napsal vašemu sboru?

 

Pane Bože, díky za každou radu, kterou nám dáváš do života, abychom nebloudili. Díky, že nás stále povzbuzuješ, abychom se rozhodovali pro dobro. Díky, že nám dáváš sílu vytrvat. Amen.


10. NÁMĚTY K ROZHOVORU

Vzpomenete si na biblické svědky, kteří museli svou víru osvědčovat tváří v tvář přesile a zvůli mocných? (např. Daniel)

● Víte o tom, že dopisem se můžete zastat pronásledovaných křesťanů nebo lidí, kteří jsou nespravedlivě pronásledováni a vězněni?

● Slyšeli jste o Amnesty International nebo o hnutí ACAT (křesťané proti mučení)?

● Myslíte, že je správné o nepříjemných věcech, jako je pronásledování, zastrašování, násilí páchané na nevinných mluvit před Vánocemi? Nemělo by se s tím počkat na jinou, vhodnější příležitost? (pokud se rozvine na toto téma rozhovor, můžete upozornit, že „stín římského panství“ se objevuje v Lukášově připomínce římského císaře Augusta, a v Matoušově podání jsou vražděni betlémští nevinní – evangelium se v žádném případě nevyhýbá dějinným nespravedlnostem ani zvěr­stvům


11. A JEŠTĚ SE OHLÉDNĚTE...

 

Převyprávění příběhu: 
 
Odkaz na pracovní list: 
V1 Čím začíná naděje
Odkaz na píseň: 
To já ó Pane můj (SV331)
Odkaz na píseň: 
Svítá novej den (SV316)
Odkaz na píseň: 
Můj Pán všechny svolá (SV193)
Odkaz na píseň: 
Kam v soudu den (SV136)
Odkaz na píseň: 
Přímluva (SV21)
Odkaz na píseň: 
Bojujte, bojujte dál (SV17)

Související pracovní listy